K písním na novém CD mě inspirovala zvířata z pražské zoo, říká kapelník skupiny Laura a její tygři
Pro kapelu Laura a její tygři jsou typické bílé košile a černé brýle. „Je to naše jediné poznávací znamení,“ říká zakladatel populární kapely Karel Šůcha. Nedávno pokřtili nové CD, určené tentokrát dětem.
Skupina Laura a její tygři je na hudební scéně už téměř 40 let a celou tu dobu zůstalo oblečení jejích členů stejné, i když úvahy o změně byly. „Občas to někteří muzikanti chtěli jinak, ale já jsem si stál za svým. Když se u nás během let vystřídalo tolik hudebníků a bohužel i zpěváků nebo zpěvaček, tak je to jediný poznávací znamení. Lidi vidí tím nástupem v bílých košilích a černých kravatách Lauru a její tygry,“ vysvětluje Šůcha.
Brýle si hudebníci na pódiu občas sundají, je to ale výjimečně. „Když je výborné publikum, tak nám zpěvačka dá povel, brýle sundáme a koukneme se lidem do očí. Jinak je to maska.“
Nostalgické vzpomínky
Z původní sestavy zůstal v kapele už jenom Karel Šůcha. „Jelikož jsem trošku rozdvojená osobnost a mám dvě role, kapelníka a basistu, tak můžu říkat, že jsme tam už jen my dva.“ Za dlouhou dobu trvání skupiny má samozřejmě spoustu vzpomínek. Vždycky tvrdil, že nejlepší období skupiny je právě to aktuální, ale v čase covidu se prý jeho uvažování trochu změnilo.
„Najednou se lano těch 40 let trošku přetrhlo, protože jsme skoro dva roky nemohli hrát. Takže teď s nostalgií asi nejraději vzpomínám na dobu, kdy se otevřely hranice a mohli jsme jezdit po Evropě. Byli jsme mladí, nadšení, a zatímco tady ještě zvukaři lítali s pájkou, tam bylo všechno profesionální. Přišlo nám tenkrát, že jsme vstoupili do ráje.“
V zahraničí uspěli, koncertů měli spoustu a nejraději vystupovali ve Francii. „Tam vždycky byly nejhezčí večírky, nejvstřícnější lidi a dobrý víno.“ Karel Šůcha dokonce jednu dobu zvažoval, že by ve Francii žil, dostal tam dokonce dvě nabídky na práci, ale odmítl je. Nechtěl ohrozit existenci kapely. Ta v průběhu let samozřejmě několikrát blízko k zániku měla.
„Je to víceméně cyklické. Na muziku má každý svůj názor, a když je osm muzikantů, tak je to osm názorů. A jako kapelník musím říkat, že bude po mém, a to je strašně nesympatický. Když to někdo chce dělat po svém, tak je to samozřejmě v pořádku, ale musí to dělat pod svojí značkou.“ Jako příklad uvádí například Dana Nekonečného, který s nimi jednu dobu také vystupoval, a pak odešel.
Nové CD je o zvířatech ze zoo
Skupina Laura a její tygři nedávno pokřtila nové CD s názvem Zoo Zoo. Je to album písniček pro děti inspirované pražskou zoologickou zahradou. „Skládal jsem ho tak, že jsem otevřel webové stránky pražské zoo. Tam jsem si třeba přečetl, že hyeny čabrakové se dorozumívají pachem. Tak jsem napsal písničku o zamilované hyeně Heleně, která krásně voní,“ popisuje hudebník vznik alba.
Na CD Zoo Zoo je jenom jedna píseň, která se zvířaty z pražské zoo nesouvisí. Která to je a kdo Karlu Šůchovi poskytl námět k jejímu napsání? Proč, jako jeden z mála rockerů, nemá tetování, piercing ani dlouhé vlasy? Nejen to uslyšíte v záznamu rozhovoru s Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
