Právě takový super dlouhý název zvolili v Divadle Archa pro večer 11. prosince 2009. Svoboda totiž spojuje jako hlavní téma česko-slovensko-německou akci, kterou tvůrci označují za divadelní mozaiku intimních lidských osudů na pozadí globálních politických změn.
Tento týden jsme si u nás připomněli 20. výročí sametové revoluce. Na významné výročí vzpomínali i v zahraničí. Například Češi v Paříži uctili památku Pavla Tigrida, zakladatele exilového časopisu Svědectví. V Českém centru pod Eiffelovkou jsou taky k vidění fotografie a záběry z listopadových dní roku 89. Na výstavě jsme učinili zajímavý objev. Inu, není nad dobré sousedské vztahy.
Střední a východní Evropa jde z jedněch oslav do druhých. Mohutné akce k 20 rokům od pádu berlínské zdi sotva skončily, Čechy a Slováky však to hlavní výročí teprve čekalo. Mnozí z vás v uplynulých dnech jistě zavzpomínali, kde konkrétně vás události 17. listopadu roku 1989 zastihly. A možná vás také napadlo, jak asi podzim plný historických změn vnímali obyvatelé někdejšího Sovětského svazu. Měli vůbec šanci dozvědět se, co se dělo?
Přiznejme si, snad trochu neskromně, že rozhlas je mocné medium. Před sametovou revolucí přinášela informace o dění za železnou oponou a o drolícím se socialistickém systému hlavně západní rádia jako Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Významnou úlohu v zemích střední a východní Evropy ovšem hrála i stanice, která nevysílala politické komentáře a informace o životě na západě. Jmenovala se Radio Luxembourg.
Centrem odporu proti komunismu v Československu byla před 20 lety Praha. Ovšem disidenti a opoziční mravenci prošlapávali cestu ke svobodě i na Slovensku. Jakou podobu měl tamní disent, v čem se odlišoval od českého a jak vypadala revoluce v Bratislavě nebo Košicích?
Desetitisíce lidí si připomněly v centru Berlína pád tamní zdi rozdělující dva někdejší německé státy, od kterého uplynulo dvacet let. Oslavy symbolického konce studené války vyvrcholily večerním shromážděním u Braniborské brány.
Ve Francii vyšla v těchto dnech zajímavá kniha o činnosti tajných služeb na území francouzské metropole. Při této příležitosti zorganizovalo nakladatelství procházku po místech, která jsou spojena s nejznámějšími špionážními akcemi a aktivitami tajných služeb. Zajímala nás činnost naší STB.
20 let se obvykle bere jako jedno pokolení, což znamená, že jedna generace už vyrostla od doby, kdy se v našich končinách děly převratné události. V Československu byl ještě listopad daleko. V Maďarsku to ale už vřelo od jara, kdy probíhaly rozhovory mezi státostranou a opozicí za kulatým stolem. V Maďarsku také jako první přestřihli a potom i odstranili železnou oponu. Tu dnešní dvacetiletí viděli naštěstí jen na obrázcích nebo v muzeu. Nebo případně mezi relikviemi svých rodičů, kteří si kus ostnatého drátu schovali na památku.
