[600x410]
Média jsou odjakživa spojená s mocí. Jejich prostřednictvím se dá nejlépe ovládat veřejné mínění. Komunistický režim o tom velmi dobře věděl, a proto na ně úzkostlivě dohlížel. Jaká byla situace v Československém rozhlase během listopadových událostí roku 1989?
17. listopadu 1989
První zpráva, která posluchače Československého rozhlasu informovala o událostech v pátek na pražské Národní třídě, byla odvysílána téhož dne v nočním zpravodajském přehledu. Obsahovala základní údaje z oficiálního zpravodajství tiskové agentury ČTK a zcela zamlčela informace o brutálním potlačení studentské demonstrace i o zranění řady demonstrantů.
18. listopadu 1989
O den později pokračovalo vysílání Československého rozhlasu v podobném duchu. Informace o událostech na Národní třídě v Praze a o vzniku Občanského fóra nebyly v žádném případě objektivní.
19. listopadu 1989
Dva dny po zásahu policejních jednotek na Národní třídě Československý rozhlas dementoval zprávu o úmrtí studenta Martina Šmída. Vyzval veřejnost, aby se distancovala od této informace a nepodporovala její šíření. Stanice Hvězda Československého rozhlasu přinesla následující informace, viz tento odkaz.
20. listopadu 1989
V pondělí se na pražském Václavském náměstí uskutečnila první masová demonstrace, které se zúčastnilo kolem 150 tisíc lidí. Také o ní Československý rozhlas přinesl zkreslené informace. Zvukové záznamy z manifestace odvysílaly ve večerních zpravodajských relacích pouze zahraniční rozhlasové stanice. Československý rozhlas dával ve vysílání, stejně jako Československá televize, prostor především představitelům vlády a ÚV KSČ, kteří vyzývali ke klidu a k nerozvracení republiky a socialismu.
Neobjektivní vysílání v Československém rozhlase vyvolalo bouřlivou reakci především mladých lidí. Před jeho budovou na Vinohradské třídě v Praze se téhož dne sešlo několik desítek občanů a provolávali hesla jako: "Rozhlas lže!" nebo "Chceme slyšet pravdu!". Ostrahu budovy rozhlasu posílili příslušníci Veřejné bezpečnosti a připravení byli také členové Lidových milicí. K zásahu ale nedošlo. Během dne se sešlo několik desítek rozhlasových pracovníků ve Studiu 2, aby vyjádřili nesouhlas s neobjektivním vysíláním Československého rozhlasu. Takto o událostech informovala rozhlasová stanice Praha. Přepis zpráv naleznete na tomto odkazu.
21. listopadu 1989
Následujícího dne se situace opakovala. Deset minut před jednou hodinou odpoledne dorazilo z Václavského náměstí před Československý rozhlas několik tisíc lidí. Vinohradskou třídou se neslo: "Chceme slyšet pravdu!" a "Máte naši podporu!". Posléze všichni shromáždění zazpívali státní hymnu a skandovali: "Vyvěste vlajku!" V jednom okně budovy se skutečně vlajka objevila, což lidé kvitovali potleskem. Téhož dne se ve Studiu 1 setkalo již přes tři sta pracovníků a po bouřlivé diskuzi a odmítnutí zkreslování zpráv bylo přečteno z balkónu budovy Melantrichu na Václavském náměstí usnesení z této porady.
22. listopadu 1989
Československý rozhlas informoval o vývoji situace v hlavním městě Praze i na dalších místech republiky především na školách a přiblížil setkání Miroslava Štěpána s kardinálem Tomáškem. V Moskvě byly zveřejněny informace o plánované schůzce Michaila Gorbačova s papežem Janem Pavlem II. ve Vatikánu.
23. listopadu 1989
Významná část zaměstnanců začala otevřeně vyjadřovat nesouhlas se situací v
Československém rozhlase. V Divadle hudby vzniklo proto rozhlasové Občanské fórum. Hlavní prioritou bylo pravdivé a nestranné informování veřejnosti a zásadní změny ve vedení rozhlasu. Hlavním představitelem se stal režisér Karel Weinlich, který společně s představitelem Stávkového výboru Československého rozhlasu Josefem Kleiblem oslovil bývalé rozhlasové pracovníky vyhozené po roce 1968.
