
Černý den novodobých dějin naší vlasti - to je bezpochyby 21. srpen. Právě v tento den před dvaačtyřiceti lety zavalily tehdejší Československo tanky a na šokované obyvatelstvo mířily kulomety vojáků armád Varšavské smlouvy. Samotný akt okupace byl zdrcující, ale neméně hrozné a devastující byly následky: dvě desetiletí normalizačního režimu , jehož filosofie ve struktuře naší společnosti přežívá dodnes.

Zrušení cenzury a další vývoj v Československu velmi znepokojoval špičky ostatních komunistických stran zemí sovětského bloku a tak padlo rozhodnutí o zásahu. Jeho předehru tvořilo rozsáhlé spojenecké cvičení vojsk Varšavské smlouvy, které se na našem území uskutečnilo v letních měsících pod názvem Šumava...

Podstatnou součástí okupace Československa v srpnu 1968 byla propaganda. Letadla shazovala letáky s články sovětské tiskové agentury TASS a informační boj se vedl také v éteru. Zatímco legální vysílání Československého rozhlasu se okupanti snažili umlčet, z drážďanského vysílače do Československa proudil „socialistický hlas pravdy“, pojmenovaný Vltava. Poslechněte si, jak „zpravodajství“ této vysílačky znělo.

Letošní vzpomínka na oběti srpnové invaze do Československa v roce 1968 se konala opět po několika letech znovu na Vinohradské třídě před hlavním vchodem do rekonstruované budovy. Stejně jako v předchozích letech se pietního aktu zúčastnili nejen pamětníci, rozhlasoví redaktoři a členové vedení Českého rozhlasu, ale také politici v čele s předsedou vlády ČR Janem Fischerem.

V srpnu 1969 občané protestovali proti politice nového vedení státu, které se smířilo s invazí vojsk Varšavské smlouvy. V ulicích bylo 50 000 až 100 000 lidí.

Den před 41. výročí okupace Československa - 20. srpna bude ve 14 hodin na brněnském náměstí Svobody zahájena výstava "Brno v srpnu 1969". Výstava na hlavním brněnském náměstí je již druhou výstavou o historii Československa na frekventovaném místě moravské metropole. Loni byla k vidění výstava Tváře moci.

Čtyřicet let po smrti Jana Palacha historikové našli dopis, v němž Palach vybízel k širšímu protestu studentů proti cenzuře: doporučoval, aby obsadili rozhlas. Proč leden 1969 nezačal, jak Palach předpokládal, větším angažmá "zdola"? Proč se většina z tehdejších tisíců lidí, kteří přišli na jeho pohřeb, nevzpřela začínající normalizaci? Čím oslovil Palachův čin veřejnost dvacet let poté, při Palachově týdnu v lednu 1989? Nejen o tom zauvažovala moderátorka Martina Mašková s profesorem Jakubem Trojanem, který Palacha znal a pohřbíval, a s politologem Bohumilem Doležalem, pamětníkem událostí z let 1969 i 1989.

Přesně před 40 lety se upálil student Jan Palach. Svým činem chtěl vyjádřit nesouhlas s politickým vývojem v Československu po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Událost připomněla redaktorka Ivana Šamonilová v rozhovoru s historikem Janem Kociánem z Ústavu pro soudobé dějiny.

16. ledna 2009 uplyne přesně čtyřicet let od sebeupálení Jana Palacha. Dvacetiletý student Filosofické fakulty Karlovy univerzity spáchal sebevraždu na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany československé politické reprezentace.

Vojenská intervence pěti tzv. spřátelených armád z 21. srpna 1968 měla pro Československo celou řadu zásadních dopadů. Jedním z nich byl i třiadvacetiletý pobyt sovětských vojsk na československém území. Právě dnes uplyne 40 let od podpisu smlouvy mezi vládami ČSSR a SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu. Nejen detaily smlouvy připomene historik Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu v Praze. K mikrofonu jej pozvala Markéta Burešová.
Autentické záznamy z roku 1968 a další informace.
www.radio.cz/cz/clanek/107112