Černý den novodobých dějin naší vlasti - to je bezpochyby 21. srpen. Právě v tento den před dvaačtyřiceti lety zavalily tehdejší Československo tanky a na šokované obyvatelstvo mířily kulomety vojáků armád Varšavské smlouvy. Samotný akt okupace byl zdrcující, ale neméně hrozné a devastující byly následky: dvě desetiletí normalizačního režimu , jehož filosofie ve struktuře naší společnosti přežívá dodnes.
Zrušení cenzury a další vývoj v Československu velmi znepokojoval špičky ostatních komunistických stran zemí sovětského bloku a tak padlo rozhodnutí o zásahu. Jeho předehru tvořilo rozsáhlé spojenecké cvičení vojsk Varšavské smlouvy, které se na našem území uskutečnilo v letních měsících pod názvem Šumava...
Podstatnou součástí okupace Československa v srpnu 1968 byla propaganda. Letadla shazovala letáky s články sovětské tiskové agentury TASS a informační boj se vedl také v éteru. Zatímco legální vysílání Československého rozhlasu se okupanti snažili umlčet, z drážďanského vysílače do Československa proudil „socialistický hlas pravdy“, pojmenovaný Vltava. Poslechněte si, jak „zpravodajství“ této vysílačky znělo.
Letošní vzpomínka na oběti srpnové invaze do Československa v roce 1968 se konala opět po několika letech znovu na Vinohradské třídě před hlavním vchodem do rekonstruované budovy. Stejně jako v předchozích letech se pietního aktu zúčastnili nejen pamětníci, rozhlasoví redaktoři a členové vedení Českého rozhlasu, ale také politici v čele s předsedou vlády ČR Janem Fischerem.
V srpnu 1969 občané protestovali proti politice nového vedení státu, které se smířilo s invazí vojsk Varšavské smlouvy. V ulicích bylo 50 000 až 100 000 lidí.
Den před 41. výročí okupace Československa - 20. srpna bude ve 14 hodin na brněnském náměstí Svobody zahájena výstava "Brno v srpnu 1969". Výstava na hlavním brněnském náměstí je již druhou výstavou o historii Československa na frekventovaném místě moravské metropole. Loni byla k vidění výstava Tváře moci.
Čtyřicet let po smrti Jana Palacha historikové našli dopis, v němž Palach vybízel k širšímu protestu studentů proti cenzuře: doporučoval, aby obsadili rozhlas. Proč leden 1969 nezačal, jak Palach předpokládal, větším angažmá "zdola"? Proč se většina z tehdejších tisíců lidí, kteří přišli na jeho pohřeb, nevzpřela začínající normalizaci? Čím oslovil Palachův čin veřejnost dvacet let poté, při Palachově týdnu v lednu 1989? Nejen o tom zauvažovala moderátorka Martina Mašková s profesorem Jakubem Trojanem, který Palacha znal a pohřbíval, a s politologem Bohumilem Doležalem, pamětníkem událostí z let 1969 i 1989.
PŘEHRÁT AUDIO
Přesně před 40 lety se upálil student Jan Palach. Svým činem chtěl vyjádřit nesouhlas s politickým vývojem v Československu po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Událost připomněla redaktorka Ivana Šamonilová v rozhovoru s historikem Janem Kociánem z Ústavu pro soudobé dějiny.
PŘEHRÁT AUDIO
16. ledna 2009 uplyne přesně čtyřicet let od sebeupálení Jana Palacha. Dvacetiletý student Filosofické fakulty Karlovy univerzity spáchal sebevraždu na protest proti sovětské okupaci a pokračujícím ústupkům okupantům ze strany československé politické reprezentace.
Vojenská intervence pěti tzv. spřátelených armád z 21. srpna 1968 měla pro Československo celou řadu zásadních dopadů. Jedním z nich byl i třiadvacetiletý pobyt sovětských vojsk na československém území. Právě dnes uplyne 40 let od podpisu smlouvy mezi vládami ČSSR a SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk v Československu. Nejen detaily smlouvy připomene historik Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu v Praze. K mikrofonu jej pozvala Markéta Burešová.
PŘEHRÁT AUDIO
Na vzpomínkové akce ke čtyřicátému výročí okupace Československa přijela do Prahy Natálie Jevgenijevna Gorbaněvská, básnířka spisovatelka, překladatelka a obhájkyně lidských práv. Podle svědectví jejích přátel (nakonec jich na Rudém náměstí bylo osm) to byla právě ona, kdo navrhl, aby pětadvacátého srpna 1968 v pravé poledne vyšli protestovat proti sovětské invazi. Vzali s sebou pět ručně namalovaných transparentů, dva propašovala v synově dětském kočárku. Na prostěradlo namalovala heslo "Za vaši a naši svobodu."
Kde jste byl a co jste dělal, když zastřelili Kennedyho? To bývala oblíbená konverzační témata Američanů dnes už vyzrálejší generace. V případě Čechů, pochopitelně i Moravanů a Slováků, by mohla znít tato otázka spíš takto: Kde jsi byl a co jsi dělal 21. srpna 1968? Tuto otázku jsem položil režiséru Miloši Formanovi.
V srpnových událostech roku 1968 nemalou roli sehrálo i Polsko. Jeho komunistické vedení tvrdě prosazovalo intervenci do sousedního státu, zatímco většina obyčejných lidí se proti ní tiše, nebo i otevřeně bouřila. Co zažívali v srpnu 1968 dva polští prezidenti - bývalý Lech Walesa a současný Lech Kaczynski?
Ke spolupráci na tomto zvláštním vydání Severočeského Atlasu jsem pozval ústeckého archiváře Vladimíra Kaisera, kterého jsem se zeptal, zda se průběh událostí 21. srpna 1968 v Ústí nad Labem nějak zvlášť lišil od dalších velkých měst v tehdejším Československu...
Důvtip, fantazii a inteligenci - tyto tři zbraně doporučovali představitelé libereckých komunistů za vhodnou metodu odporu proti okupantům v srpnu 1968. Čtyřstránkový leták se zachoval společně s dalšími materiály v pozůstalosti Miroslava Mělnického. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout také tehdejší severočeské noviny Vpřed a Průboj nebo protiokupační leták, podepsaný Václavem Havlem.
Srpen 1968 se rozebírá ze všech stran ve slovenském tisku. Celou řadu článků přináší například deník Pravda, který byl v době normalizace obdobou zdejšího Rudého práva. Jeden z článků nese název "Před samopaly utekli vysílat do garáže". Hrdiny jsou Dana Herrmannová a Dušan Gábor, jména, jež mladší generaci ani na Slovensku moc neříkají. Příslušníci starší generace si ale možná vzpomenou, že oba působili ve Slovenské televizi, a ve své době se stali stejnými pojmy jako u nás třeba Kamila Moučková.
Kromě Prahy bylo nejvíce mrtvých a zraněných na Liberecku, kde operovala sovětská a polská vojska. V roce 1968 bylo pro okupační vojska ze strategického hlediska nejdůležitější obsazení tamního vojenského letiště Hradčany a výcvikového prostoru Ralsko.
...Příběh novinářky Petrušky Šustrové a fotografky Dagmar Hochové
Příští Příběhy 20. století budou věnovány dámám, do jejichž života výrazně zasáhla okupace Československa 21. srpna 1968. Petruška Šustrová je novinářka, mimo jiné pravidelná spolupracovnice Českého rozhlasu Rádia Česko. Narodila se 18. května 1947 v Praze, studovala filosofii a srpnové události pro ni představovaly zásadní přelom.
Na srpnové události roku 1968 vzpomínali včera na pražských Vinohradech pamětníci a političtí představitelé státu. Invazi vojsk pěti států před čtyřiceti lety provázelo i obsazení rozhlasu. 21. srpen je tradičně před budovou Českého rozhlasu příležitostí k uctění památky lidí, kteří v srpnu 1968 kvůli okupaci zahynuli.
Rozstřílená fasáda Národního muzea v Praze se před čtyřiceti lety stala jedním z hlavních symbolů srpnové okupace, nesmazatelným symbolem věrolomnosti a ponížení. V jedné pražské výloze bylo možné po 21. srpnu 1968 číst nápis: "Ukažte svým dětem Národní muzeum, ať nezapomenou." UVNITŘ VELKÁ FOTOGALERIE
