Pavel Macháček
Srpnové události ho zastihly v Praze. Neváhal a jako amatérský fotograf se pustil do obsáhlé dokumentace invaze armád Varšavské smlouvy. Několik desítek svých snímků poskytnul občanskému sdružení Post Bellum a my vám je nyní nabízíme na těchto stránkách.
Narodil se 15. 8. 1921 v Praze, vyrůstal v pražském Břevnově. Jeho otec byl za první republiky ředitelem školy, matka spoluzaložila organizaci na ochranu matek s dětmi, kde později pracovala jako sekretářka. Zemřela, když mu bylo 9 let. Otec se dožil devětasedmdesáti, zemřel v roce 1953.
Za války Pavel Macháček ukrýval svého židovského spolužáka Jiřího Synka (dnes proslaveného pod literárním pseudonymem František Listopad), kterému poskytl své protektorátní doklady. Roku 1943 byl zatčen gestapem za údajnou krádež úředního razítka. Ve skutečnosti razítko zcizil na úřadovně gestapa jeho ukrývaný přítel Listopad, chtěl pomáhat domácímu protinacistickému odboji, zradil však svého přítele, který mu poskytoval úkryt - Pavla Macháčka. Toho gestapo mučilo ve vyšetřovací věznici na Karlově náměstí v Praze. Svého přítele i přes nelidské utrpení neprozradil.
V dubnu roku 1944 byl vězeň Macháček transportován do koncentračního tábora Terezín, později ho odvezli do tábora Flossenbürg. V dubnu 1945 je zařazen jako vězeň schopný chůze do "pochodu smrti". Po třech dnech na pokraji sil, po asi stokilometrovém pochodu, ho zachránila americká armáda. 23. května 1945 vstoupil do Komunistické strany.
Roku 1968 žije střídavě v Praze a Bratislavě. Srpnové události ho zastihly v Praze. Neváhá a jako amatérský fotograf se pouští do obsáhlé dokumentace invaze armád. Pořizuje více než 500 fotografií, na ulicích sbírá plakáty, vše archivuje na negativech.
"Ty fotografie jsem vyvolal na městské vojenské správě, kde byla fotokomora. Já hlupák jsem za to byl vděčný, a tak celou jednu část fotografické série jsem dal náčelníkovi té vojenské správy. To jsem neměl dělat. Věděl, co s tím udělat. Nemeškal a fotky odnesl na vojenskou kontrarozvědku, a ta to předala StB.
Myslím, že poprvé si mě Státní bezpečnost předvolala někdy v roce 1970. Fotky jsem tajně předával svým přátelům, kteří je posílali do zahraničí. Byl by malér, kdyby na to přišli. K nepěknému kádrovému posudku se mi pak ještě navíc přidala Charta 77, kterou jsem sice nepodepsal, ale text jsem šířil a sympatizoval s ním.
Prostě následujících patnáct let si mě Státní bezpečnost pravidelně co půl roku zvala na výslechy. Napovídal jsem jim mnoho věcí, ale nikdy jsem neřekl jediné jméno. Někdy v roce 1985 se mě ptali, proč neřeknu jediné jméno, že to se jim vůbec nelíbí. Sdělil jsem jim prostě, že nikomu nechci dělat problémy, že jména jim prostě říkat nebudu. A co je zajímavé - od té doby si mě už nikdy nepozvali."
Do roku 1970 slouží jako profesionální voják československé armády, tedy do doby, kdy je u prověrek označen za politicky nespolehlivého a je vyhozen. Prošel patnácti zaměstnáními - ve skladech, jako dělník a dlouho jako bezpečnostní a požární technik u Poštovní a novinové služby. Při zaměstnání dokončil dálkové studium Filozofické fakulty obor vzdělávání dospělých.
Krátce před a po sametové revoluci v roce 1989 se zapojil do politického dění - stal se členem hnutí, které si říkalo Obroda - Klub za socialistickou přestavbu. Členové této politické iniciativy byli povětšinou bývalí členové reformního křídla KSČ. Po listopadu 1989 tato iniciativa nezískala významnější vliv na politické a ekonomické reformy a rozpustila se v ČSSD.
Portrét vznikl v rámci projektu vzpomínek pamětníků, pořizovaných občanským sdružením Post Bellum.