Černý den novodobých dějin naší vlasti - to je bezpochyby 21. srpen. Právě v tento den před dvaačtyřiceti lety zavalily tehdejší Československo tanky a na šokované obyvatelstvo mířily kulomety vojáků armád Varšavské smlouvy. Samotný akt okupace byl zdrcující, ale neméně hrozné a devastující byly následky: dvě desetiletí normalizačního režimu , jehož filosofie ve struktuře naší společnosti přežívá dodnes.

Zrušení cenzury a další vývoj v Československu velmi znepokojoval špičky ostatních komunistických stran zemí sovětského bloku a tak padlo rozhodnutí o zásahu. Jeho předehru tvořilo rozsáhlé spojenecké cvičení vojsk Varšavské smlouvy, které se na našem území uskutečnilo v letních měsících pod názvem Šumava...

Podstatnou součástí okupace Československa v srpnu 1968 byla propaganda. Letadla shazovala letáky s články sovětské tiskové agentury TASS a informační boj se vedl také v éteru. Zatímco legální vysílání Československého rozhlasu se okupanti snažili umlčet, z drážďanského vysílače do Československa proudil „socialistický hlas pravdy“, pojmenovaný Vltava. Poslechněte si, jak „zpravodajství“ této vysílačky znělo.

Historie je plná mikropříběhů. A kolem 21. srpna 1968 se takových malých i velkých událostí, tragédií, zážitků a při vší té hrůze i úsměvných historek událo spoustu. A všechny ještě zdaleka neznáme. Archivy jsou jich přitom plné. Tak se podívejme na srpnové události roku 1968, jejichž výročí připadá právě na dnešek, trochu jinýma očima. Očima obyčejných lidí, povětšinou úředníků různých státních úřadů, kteří popisují svérázná setkání s okupačními vojáky.