20. května  2013 v 14:00  rubrika: Články k projektu

Snad všechno vydrží, věří přenosový technik

Takhle vypadá technické zázemí na akci - Foto: Matěj Pálka

Takhle vypadá technické zázemí na akciFoto: Matěj Pálka

Klapne to, neklapne to? I tak by se mohl ptát ten, kdo by se v našem skleněném studiu na Václavském náměstí podivoval nad tím, kam vlastně všechny ty dráty vedou. Naši technici naštěstí vědí, co dělají. Nahlédněte s námi do zákulisí – mezi ty, bez nichž by se rozhlasový maratón vůbec uskutečnit nemohl!

Baterky, tenké dráty, utržené dráty, z obou stran silnice a kabely v zemi. Tak ve zkratce a s notnou dávkou nadsázky popisuje Jaromír Nikl, vedoucí přenosového oddělení v Českém rozhlasu, jak to vypadá, když je třeba technicky zajistit tak ambiciózní akci, jako je 90 statečných. 

„S podobným vysíláním už sice zkušenosti máme, vždy však šlo pouze o jednodenní záležitost – a to je zásadní rozdíl,“ zdůrazňuje. 

Technika může být nevyzpytatelná 

Pár hodin před koncem přenosu ujišťuje posluchače: „Nechtěli jsme nechat nic náhodě. Kontinuita vysílání by vždy měla zůstat zajištěna, ať se stane – téměř – cokoliv.“ 

Ano, slůvko téměř je zde zcela namístě. Technika totiž dokáže být nevyzpytatelná, jak Jaromír Nikl, muž, který má zkušenosti například s vysíláním z olympijského studia, velmi dobře ví. 

Když udeřila víkendová horka, počítače se opravdu zapotily - Foto: Matěj Pálka

Když udeřila víkendová horka, počítače se opravdu zapotilyFoto: Matěj Pálka

„Nyní čekáme, jestli všechno vydrží. Překvapilo nás kupříkladu nedělní teplo, kdy se do všeho naplno opřelo polední slunce. Každý, kdo má doma počítač, přitom ví, jak důležité je pro procesor chlazení,“ popisuje, jak počasí – a nejen technikům – dokázalo přivodit opravdu horké chvilky. 

I technik se občas zaposlouchá 

Práce techniků je vůbec zajímavá. Věděli jste například, že zatímco lidské ucho dokáže ty zvuky, které právě nepotřebuje – jako procházející skupinku turistů, kapající dešťové kapky, projíždějící auto – odfiltrovat, mikrofon se tak snadno ošálit nedá? A technici se tomu samozřejmě musí přizpůsobit. 

„My, zvukoví technici, máme periferní slyšení. Slyšíme všechno kolem sebe. Přijdeme do místnosti a první, co slyšíme, je lednička,“ popisuje Jaromír Nikl. 

Znamená to tedy, že přenosový technik z rozhlasového maratónu, který pomáhá spoluvytvářet, nic nemá? Ano i ne. „Někdy se mi stane, že se zaposlouchám do zajímavého rozhovoru – a pak může přijít chyba. Během 90 statečných naštěstí k žádné ještě nedošlo,“ usmívá se Jaromír Nikl. 

Držme mu palce, ať to tak zůstane i během nadcházejících několika málo hodin, během nichž rozhlasový maratón vyvrcholí. 

Autor:  Alžběta Švarcová  (als)
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas