Spálená země – syrové drama z Divokého západu

6. leden 2012

Brněnský nezávislý divadelní soubor Buranteatr nabídl ve vánočním čase nezvyklou novinku. V kulturním centru Stadec premiérově nasadil autorskou inscenaci Spálená země, kterou napsali dva členové Buranteatru – režisér Adam Doležal a herec Michal Isteník.

Jak si lze toto syrové drama z Divokého západu představit? Jde o nějakou kovbojku? I na tyto otázky odpověděl v odpolední Mozaice publicista Luboš Mareček.

I když na začátku stálo zřejmě klukovské okouzlení autorského duo světem kovbojů a pistolníků, nic takové ovšem nečekejte. Spálená země je neskutečně drsný obrázek, který má s klasickou kovbojkou společné jen kulisy divokého Západu. Dobrodružnou a napínavou story ze života amerických honáků skotu a gangsterů tady nahradil žánrem mafiánské příběhu. A to chtěli původně autoři stvořit jakýsi zvláštní tvar, jakousi narativní detektivku plnou klišé a parodií sebe samotné.

Bylo řečeno, že Spálená země není klasickým westernem ani třeba jeho karikaturou, nová inscenace nemá ani snahu se vysmívat tomuto zavedenému žánru a jeho nezbytným rekvizitám v podobě koní, koltů proklatě nízko a foukacích harmonik. Jde vlastně o příběh trojice bratrů Warlockových drsných, ale poctivých farmářských sourozenců, proti kterým stojí totálně zkorumpovaná elita městečka Pulaski ve státě Tennessee.

Vše se děje koncem předminulého století. Ztělesněním zla, korupce a nestoudné moci až diktatury, což jsou ostatně jedny z hlavních témat hry, jsou tady hlavy světské i církevní moci. Fanatický farář Jared, prohnilý sadistický šerif Steve Jacobson a totálně manipulovatelný starosta Lynn MacAdam. Jmenované trio také rozpoutá masakr v rodině bratří Warlocků, jejichž farmu a pozemky ke svým spekulacím nutně potřebují. Nespravedlivě osočené bratry uvrhnou až do státní věznice v Memphisu, odkud se jim podaří uprchnout. Čeká je ovšem už jenom cesta ostouzených štvanců, lupičů a až na jednoho z nich také nikdo nepřežije.

Vedle totální korupce moci, která za sebou zanechává onu spálenou zemi z titulu hry, se tady vlastně řeší také témata jako zneužívání ideologií a náboženství. Tím dalším je třeba zaslepenost a fanatismus a také jedno vcelku nezvyklé téma, které jsem si nazval bezmála jako anticky osudové rodinné prokletí, z něhož prostě není úniku. Bratři Warlockovi jsou totiž zpočátku jakoby prokletí smolaři, které okolnosti změní v lupiče a vrahy.

A jak se zmiňovaná krutost materializuje na jevišti? Mladý režisér Adam Doležal jde v prvních dvou třetinách inscenace bezmála až hypernaturalistickou cestou. Inscenátoři akcentují násilí v jeho reálné podobě, proto na diváka čeká skutečně hodně prýštící krve a zpodobnění trýznivých mučení či přímo sadistických vražd.

Od naturalismu se nakonec tvůrci dostali bezmála až k magickému realismu. V závěru totiž mnoho zavražděných ožije a vrací se do příběhu, aby přeživším demonstrovali až jakousi blaženou nebeskou idylu, kde na ně pozemské zlo prostě už nemůže. Jde o překvapivé, ale v zásadě efektní a vyznění večera změkčující sdělení.

Inscenace je dobově přesně vročena do roku 1897, přesto si myslím, že výsledek jde brát i jako poměrně přesnou metaforu k neutěšené současnosti či blízké budoucnosti, kdy zájmy společenské nobility jakoby pálí a ničí ty malé a relativně bezbranné. Novinka Burateatru má možná poněkud naivní a nefunkční scénografii v podobě jeviště vykrytého pytlovinou a se dvěma zástěnami téže barvy, ale je vcelku zajímavá herecky. Hlavně pánská šatna si tyto ministudie desperátů a sadistických mocipánů náležitě užívá.

Inscenaci Spálená země nelze doporučit slabým náturám. Krutost a syrovost, kterou tady materializují a předestírají však není samoúčelná a je jakýmsi legitimním autorským zaujetím silným lidským příběhem. A hlavně se tato novinka vymyká většině běžné konfekční divadelní produkce a v této optice bych tento kus také doporučil.

autor: Luboš Mareček
Spustit audio