Moon Wiring Club: Viktoriánský eskapismus pošesté

11. leden 2012

O hauntologii jako o hudebním směru a myšlenkovém proudu už bylo v posledních měsících řečeno hodně, stačí tedy stručně. Výraz, kterému dal život francouzský filozof Jacques Derrida, má v našem kontextu evokovat hudbu na pomezí spánku a bdění, hudbu vystavěnou na reinterpretaci vzpomínek.

Mezi nejznámější reprezentanty tohoto subžánru se dají zařadit především umělci kolem britského labelu Ghost Box Music, tedy kapely jako Broadcast, Belbury Poly nebo The Focus Group.

Kapely nejsou spřízněné podobným zvukem, ale spíše podobným přístupem ke tvorbě hudby a společnými inspiračními zdroji. Na obalech svých desek a v bookletech často odkazují k estetice přelomu 50. a 60. let, samplují útržky ze starých rozhlasových her, nacházejí zálibu ve vizualitě starého sci-fi nebo naopak v dětských filmech.

Občas se ale stane, že někdo hauntologický stín překročí a stvoří si svůj vlastní svět, naprosto svébytný a funkční. To je případ anglického elektronického producenta Iana Hodgsona, který pod pseudonymem Moon Wiring Club nedávno vydal svoje šesté album pojmenované Clutch It Like A Gonk. Hodgson vystupuje z řady podobných umělců právě tím, že vizuální složce své práce a příběhům okolo skladeb na svých deskách se věnuje minimálně se stejnou razancí jako samotné hudbě.

02528136.jpeg

Díky svému civilnímu povolání (Hodgson je grafický designér) si může dovolit pilovat svoji estetiku do dokonalosti. Příběhy všech jeho desek se odehrávají ve fiktivním světě nazvaném Clinkskell, který je určitou parafrází na Velkou Británii v době, kdy ještě bývala koloniální velmocí. Projekt Moon Wiring Club před posluchačem vyvstane v celé své úplnosti až v momentu, kdy si člověk na oficiálních stránkách přečte všechny příběhy, popisy a smyšlenou biografii kapely a nasaje atmosféru z desítek detailních ilustrací.

Jeho šestá deska, podobně jako pětice předchozích, stojí na dvou zásadních pilířích. Prvním jsou elektronické beaty, které evokují třeba abstraktní hip hop a kterým navíc přidává na zajímavosti to, že je Hodgson kompletně vytváří pomocí hrací konzole Playstation. Druhou složkou jeho tracků, kterých je na aktuální desce 22, jsou pak bohaté samply. Ty často pocházejí právě ze zmíněných rozhlasových her nebo obskurních výukových filmů. Celá atmosféra se pak nese v poměrně pitoreskním duchu, který sám Hodgson více než trefně popsal jako „soundtrack k počítačové hře z viktoriánské éry“.

Není lehké porovnávat aktuální nahrávku Moon Wiring Club s předchozími deskami projektu. Spíše než jako nová věc se totiž album jeví jako logické pokračování konceptu, který je víc kompletním příběhem než pouhou hudbou.

02528135.jpeg

Sečteno a podtrženo se dá říct, že hudba Moon Wiring Club slouží k jedinému účelu – k útěku z každodenní reality. V tomhle smyslu funguje podobně jako pohádkové příběhy, vytváří paralelní realitu a nabízí alternativu. Je lehké se v tomhle světě ztratit, zároveň je ale téměř nemožné toho litovat.

Zde najdete a můžete si stáhnout mixtape Moon Wiring Club pro časopis FACT.

autor: Jiří Špičák
Spustit audio