Výstava připomíná veselý i vzpurný rukopis kreslíře Sempého
Pařížská výstava nyní představuje tvorbu slavného francouzského kreslíře zvaného Sempé.
Tvorbu kreslíře slavného francouzského kreslíře zvaného Sempé, jehož výtvory zdobí časopis New Yorker i prestižní knižní edice a který na papíře oživil postavy Mikulášových patálií Reného Goscinnyho, představuje výstava v Paříži.
Pro mnoho lidí to byla kniha jejich dětství. Vybavíte si kluky, jakým byli Mikuláš, tlouštík Vendelín, šprt z první lavice Celestýn či třeba koumal Viktorín. Dohromady tvořili malí hrdinové Mikulášových patálií nejen jednu třídu, ale jaksi dětský, s nadsázkou vytvořený obraz celého lidského společenství s nejrůznějšími lidskými vlastnostmi a slabostmi. A co více, humoristická knižní série promlouvající k mnoha generacím čtenářů zachytila krajinu dětství, o níž lze nostalgicky snít. Každý se v ní může najít, byť Mikuláš poprvé spatřil světlo světa už v roce 1956. Vystihuje totiž archetypální svět dětství, který zůstává skrytý i v těch, kdo dávno zestárli. Ale dokud si na něj ještě dovedeme vzpomenout, zůstáváme dost možná ještě lidmi, neboť jsme s to nějak intuitivně chápat samotný život.
Goscinnyho geniální kniha by ale nebyla úplná bez kreseb Sempého, který v ní s humorem překreslil poezii party dovádějících kluků do obrázků. Jeho heslem odedávna bylo, že tvořil ze své imaginace, nikoliv z pozorování světa kolem sebe. Zůstal i do pozdního věku snílkem schopným vyvolávat trpělivě každý týden na stránkách časopisu New Yorker hřejivý smích. Několika čárami štětce či pera vystihne živočišnou pitoresknost lidské povahy. Stačí mu k tomu akvarel či barevná tužka, jak můžete vidět v jeho souborné retrospektivní výstavě nazvané Unpeu de Paris et d'ailleurs (Trochu z Paříže i odjinud), kterou naleznete přímo v prostorách radnice Hotel de Paris.
Jeden redaktor o Sempém prohlásil, že " i když prší u něho v duši, dovede tvořit stále stejně krásné kresby plné elegance, klidu a rozkoše. K tomu aby se člověk uchránil před všemi starostmi, prohrami a tragédiemi, mu slouží humor! Nostalgie!" V podtitulu výstavy je dopsán i jakýsi dovětek dokládající autorův dětský, nesmiřitelný pohled na realitu, který se zračí v jeho imaginaci: Mlčte! Není třeba naléhat! Když jste mi včera rozbil brýle, tak se za trest dnes nebudete koupat. Pařížská výstava tak vkusně dokumentuje ten staromódní charakter i svět umělce, jenž toužil být v mládí pianistou v orchestru Duke Ellingtona. Ale dnes je uznávaným kreslířem, o němž se možná tolik nemluví, ale jehož kresby nás možná tiše či cudně obklopují. Sempé i padesát let od prvního Mikuláše kreslí tak, jako by psal příběh. I ty nejbanálnější karamboly a peripetie našeho života ožívají zvláštní poezií, všímáme si jejich legrace. Vystihují absurditu i marnost naší existence, s níž se nedovedeme snadno smířit. Ale přesto lze s ní žít nikoliv z nějaké hlouposti, zabedněnosti či lenivosti. Ale právě proto, že ji nahlížíme s moudrým nadhledem a humorem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.