of Montreal: Přesycenost kreativitou

Americká kapela z Georgie of Montreal, kterou žene dopředu dvorní skladatel Kevin Barnes, oslavila v loňském roce patnáctileté výročí působení na hudební scéně a dala si na oslavě záležet. Skupina vydala všech svých deset předchozích alb na magnetofonových kazetách, které navíc umístila do zdobené dřevěné krabice. Ten pravý spirit of Montreal ale vyvstal v momentu, kdy se Barnes přiznal, že jsou pro něj uplynulé roky uzavřenou kapitolou, a ohlásil vydání jedenáctého alba pojmenovaného Paralytic Stalks.

Právě neustálá cesta kupředu a hledání nových způsobů jsou totiž pilíře, na kterých of Montreal stojí. V době přesycené nostalgií a ohlížením se za sebe stále postupují dál a co víc, jejich hudební odysea má stále smysl.

of Montreal – Paralytic Stalks|foto: Polyvinyl Record Company

Kapela of Montreal, přestože primárně vnímaná jako indie rocková, měla vždycky od klasického indie rocku odstup. Pomáhal jí v tom fakt, že byla součástí většího kolektivu tvůrčích hudebníků, který je známý jako The Elephant 6. V neustále se organicky měnící množině kapel, do které patří nebo patřili třeba Neutral Milk Hotel, The Olivia Tremor Control nebo Elf Power, se vždy sázelo především na kreativitu a originalitu hudby. A co se právě porce kreativity týče, aktuální deska Paralytic Stalks za desítkou svých předchůdců nijak nezaostává.

Vlastně je to poměrně neobvyklá situace – málokdy se totiž stává, že jedenácté album té které skupiny není jenom odvarem z předchozích desek a neomezuje se na opakování zavedených schémat, ale naopak je schopné v kontextu diskografie obstát a co víc, zařadit se rovnou mezi ty nejlepší. Na první poslech se může deska Paralytic Stalks jevit jako nekonzistentní směs neustále se měnících melodií a témat, navíc zavařených do až ohňostrojových aranží a tlustých vrstev různých zvuků.

Po nějaké době si ale člověk uvědomí, že zvukový chaos je pouze vnější slupkou, pod kterou se skrývá pečlivě vystavěné a logickým způsobem plynoucí album. Sevřené a funkční. Jak bylo řečeno, míra sonických veletočů může nepřipraveného posluchače skoro až vyděsit, elektronické beaty střídají živé bicí, samplerový cvrkot zase nahrazují smyčcové podmazy.

of Montreal |foto: Oficiální Facebook Of Montreal

Nad tím vším se ale klenou nádherné melodie podávané euforickým hlasem frontmana Kevina Barnese, které dobře ukazují na kořeny, ze kterých of Montreal vycházejí. Nepřímo citují šedesátkový psychedelický pop, sedmdesátkovou bezstarostnost nebo třeba afrobeat naředěný lo-fi folkem. of Montreal patří k těm skupinám, jejichž největší devízou je desítkami nápadů osvícený frontman a skladatel, který křečovitě nesleduje současné trendy, ale spíše uvolněně vypouští do světa jeden objevný nápad za druhým.

Právě díky práci Kevina Barnese se jedenácté studiové album of Montreal směle řadí k nejlepším deskám skupiny a k velmi příjemným překvapením začínajícího roku.