Muži, kteří nenávidí ženy: Chlad není klad

Film Nielse Ardena Opleva dominoval atmosférou severských exteriérů a lidského osamění. Od režiséra Fincherovy reputace pak mohlo přijít dílo temné, které rozproudí motiv rituálních vražd, deviací i násilí páchaného na ženách. Pokud však byla knižní předloha Stiega Larssona postavená na nelítostném střetu mužské perverze s ženskou zranitelností, v případě americké adaptace se tato dráždivá dimenze spíše ztrácí.

Bolístkou je podle mého scénář Stevena Zailliana, který se soustředí spíše na povrch věcí než na jejich hloubku. Čtenář knihy sice leccos domyslí, ale nač by měl v případě filmu domýšlet i motivaci hlavní ženské postavy? Lisbeth Salander totiž vyznívá překvapivě přímočaře, téměř jako akční hrdinka. Kamsi se vytrácí kořeny jejího zaujetí pro novináře Mikaela Blomkvista i vyšetřování hedestadské záhady. Namísto podivného a nezaškatulkovatelného vztahu bolestínského muže s labilní ženou se tu objevuje bezmála melodramatický motiv pubertálního „zaláskování“.

Muži, kteří nenávidí ženy|foto: zdroj: Falcon

Dalším zádrhelem americké mutace Mužů, kteří nenávidí ženy je, že na detektivku věnují málo pozornosti ústřední záhadě. Zejména u filmu, jenž nese pečeť Davida Finchera, zaskočí, jak rychle a neinvenčně se odbude rozklíčování rituálních masových vražd, skoro jako by se jednalo o vedlejší produkt. Ale čeho? I když v precizním rytmu poznáme rukopis amerického filmaře, spousta motivů zůstává jen nakousnutá. Někdy se vnucuje dojem, že je Fincher používá pouze jako ornamenty, které mají informačně a dějově natlakované předloze dodat alespoň zdání dynamiky.

Pomalost však není Fincherovým nepřítelem – v Zodiacu (2007) ji změnil v procedurální luštění jedné z největších detektivních záhad a mimochodem také v jeden ze svých nejlepších filmů. Vedle něj vypadají Muži pouze jako zručně realizovaná studiová zakázka, v níž se autorský vklad omezuje na minimum a drastické scény jsou řešeny takřka prvoplánově (často citované scény orálního a análního sexu mohou svou nezáludností pobouřit pouze puritány). Největší podíl na nervní a dusivé atmosféře tak nutno připsat autorům soundtracku – Trentu Reznorovi a Atticu Rossovi.

Muži, kteří nenávidí ženy|foto: zdroj: Falcon

Pokud má americká verze silnou stránku, pak je to bezesporu tandem Rooney Mara – Daniel Craig. Blonďatý Angličan poshazoval bondovskou muskulaturu a knižního Mikaela vystihl lehkým slabošstvím a sebelítostí, Rooney Mara jako Lisbeth je tvrdě nepřístupná, zarputilá a psychopaticky vtipná. To, že v kontextu celého filmu vyznívá spíše jako modelová hrdinka určená nevybitým nerdům, není její vina.

Už v případě Social Network se nabízela slova jako profesorský, chladný. U Mužů, kteří nenávidí ženy je na místě tyto přívlastky zopakovat. Co se chladu týče, seveřané vám vysvětlí, že ho existuje mnoho druhů. David Fincher si nezvolil ten nejšťastnější.

Hodnocení: 60 %