Smutné tropy: Exotické procházky světem s chytrým kmetem

Rozhodně se nejedná o klasický cestopis ve stylu Marca Pola. Vždyť hned v první větě čteme autorovo přiznání: „Cestovatelství a cestovatele nenávidím...“

Smutné tropy vznikly v roce 1955 a zajistily svému autorovi nebývalou popularitu. Úspěšnost si kniha získala především díky dvojímu způsobu čtení, kterému se otevírá. Pro zájemce o pestrobarevnou a provoněnou exotiku nabízí Lévi-Strauss důkladné popisy svých cest Brazílií i Orientem. Živě vyobrazuje nejrozmanitější druhy ovoce, slovy zpřítomňuje jemné odstíny barev květin a vystihuje vůně jídel s takovou důvěryhodností, až čtenářovy chuťové pohárky aktivizuje k zbláznění. Lévi-Strauss navíc protkává text i přitažlivými a dramatickými historkami. Za všechny uveďme příhodu, v níž se paraziti mění pod kůží v obrovské boule, které si cestovatel musí vyřezávat nožem, scénu líčící vyjídání živých brouků z kůry stromu za účelem získání přízně indiánů nebo důkladný popis způsobu porcování uloveného tapíra.

Všechny tyto vůněmi a chutěmi prosycené pasáže vydají za deset dílů Cestománie, ale Smutné tropy jsou zajímavé i kvůli něčemu jinému. Claude Lévi-Strauss byl samozřejmě velmi významný antropolog, etnolog a bytostný strukturalista. Proto se mezi popisnými pasážemi vyskytují části, v nichž každodenní aspekty domorodého života, onu nejnižší rovinu svých cestovatelských pozorování (můžeme ji nazvat jakýmisi sociologickými fonémy), Lévi-Strauss zařazuje do širšího pole vztahů a vyvozuje z nich obecné závěry.

Svět rozděluje do tří částí: Nový svět (tedy Ameriku), Evropu a Orient. Orient se vyznačuje obrovskou přelidněností, zatímco Nový svět nezalidněností. Evropa stojí mezi těmito póly. Přelidněnost Orientu děsí Evropana tím, že v ní spatřuje budoucnost své kultury a nejasné způsoby, jak se s ní vypořádat. Nezalidněnost Jižní Ameriky a primitivní společenské systémy domorodých indiánských kmenů naopak umožňují studium pradávné historie lidstva.

Claude Lévi-Strauss na 60. výročí UNESCO v roce 2005 |foto: UNESCO

Na těchto základech stojí ale i další autorovy úvahy, které vycházejí z etnografických pozorování nespočtu různých kultur a společenství. Konkrétní ideologii tak Lévi-Strauss nevnímá jako nezvaného viníka morální degradace určitých generací, jak to činí nejvášnivější současní antikomunisté, ale spíše naopak. „Politické systémy zdaleka neurčují způsob společenského bytí, ale právě naopak, formy společenského bytí dávají smysl ideologiím, které jsou jejich výrazem," obrací Lévi-Strauss tradiční nahlížení ideologických systémů.

Ačkoliv jsou Smutné tropy mimořádným zážitkem, jeden aspekt cestu labyrintem lián narušuje. Nové vydání je sice již druhé, poprvé kniha vyšla v roce 1966, přesto se ale nakladatelství Rybka Publishers příliš nezatěžovalo redigováním. Začátky vět bez velkých písmen, tečky použité namísto mezislovních mezer, nesprávně oddělená slova a další lapsy jsou spíše pravidlem než výjimkou, a staví tak čtenářské imaginaci do cesty úplně zbytečné překážky.

Claude Lévi-Strauss: Smutné tropy. Rybka Publishers. Praha. 2011. 480 str.