Zkoumání záhady jménem Tunguzská exploze
Mimořádně silná exploze, ke které došlo v prostoru centrální Sibiře roku 1908, bývá nazývána tunguzská událost nebo tunguzská katastrofa. Doktor Günther Kletetschka z Geologického ústavu AV ČR došel nedávno k zajímavému objevu.
Podle nejpravděpodobnější hypotézy k výbuchu došlo v atmosféře a následná tlaková vlna prý vyvrátila až 60 miliónů stromů v oblasti 2000 km² . Studium letokruhů stromů v epicentru výbuchu však poukazuje na nové, překvapivé skutečnosti.
Asi dva týdny po této události nastaly tzv. bílé noci, kdy se nestmívalo a nad územím byla záře, způsobená zřejmě tím, že se část meteoritu, pokud to meteorit byl, dostala vně naší atmosféry a slunce tak osvětlovalo vzniklý oblak ještě dlouho poté, co zapadlo.
Je tedy jisté, že došlo k výbuchu nějakého vesmírného tělesa v zemské atmosféře?
Data, která máme, vypovídají o tom, že výbuch se určitě stal, a to 6 kilometrů nad povrchem. Jedna z teorií, která se dnes uvádí, je, že se jednalo o kimberlitovou explozi, tedy podzemní, to ale neodpovídá záznamu korelace seismického signálu akustického, který říká, že se to mělo stát právě zhruba 6 kilometrů nad povrhem. A pokud pomineme kimberlitovou explozi, zbývá už jenom vysvětlení, že to byla nějaká kometa nebo asteroid, nebo nezvyklé vysvětlení, že to byl kousek tzv. tmavé hmoty. O té se ví, že ve vesmíru existuje, ale nikdy nebylo zaznamenáno, že by interagovala s naším atmosférou – což ale neznamená, že v minulosti k takové interakci nedocházelo.
Co je to tmavá hmota?
Astronomové vědí, že ve vesmíru je ve skutečnosti mnohem více hmoty, než mohou vidět dalekohledy. Například galaxie se točí rychleji, než by měly. Tj. něco tam je, něco více hmotného, a protože to není vidět, uvažuje se o tom, že vesmír není složen jen z hmoty, kterou známe, ale že existuje ještě jiná část hmoty - a jedním z kandidátů je hmota zvaná zrcadlová Hmota, která neexistuje v našich třech dimenzích, ale v jiných třech dimenzích. Tedy, má svůj gravitační potenciál, ale prostorové souřadnice má v zrcadlových dimenzích.
Jak krajina bezprostředně po výbuchu vypadala?
Asi po 11 letech se tam podnikla expedice, kterou sponzoroval Kulik. A dostal tu možnost vlastně na základě tvrzení, že někde na Sibiři musel dopadnout obrovský meteorit, který měl v sobě určitě mnoho niklu a je to tedy zajímavé z hlediska národohospodářského, protože by se mohl začít těžit. Když Kulikova expedice přišla na to místo, kde se událost na základě seizmických souřadnic měla stát, zjistil, že tam jsou polehlé stromy, a to v pozici vycházející z jednoho místa, zřejmě epicentra události. Rozsah plochy pokácených stromů představuje asi 40-50 km v průměru. Oblast má takový motýlovitý tvar a zajímavé je, že asi 2 km v průměru v oblasti epicentra stromy polehnuté nebyly.
Když se nedávno zkoumaly letokruhy stromů z této oblasti, zjistilo se, že ničivá síla v epicentru byla nižší než dál od epicentra.
Odebrali jsme vzorky z místa zhruba 12 km od epicentra, tam byly asi 3-4 stromy, které přežily tuto epizodu. A bylo vidět, že následujících 4 až 5 let ty stromy opravdu trpěly. V porovnání s předchozími letokruhy byly menší. Zřejmě měly všechny větve opadané a neměly žádné listy, z kterých by čerpaly energii. Potom bylo zajímavé, že u stromů, které byly přímo pod místem výbuchu, některé také přežily, ale rozsah jejich poškození byl mnohem menší. Tam skoro ani nebylo patrné, že by letokruh byl nějak ovlivněný. A nabízel jsem vysvětlení, že stromy, které jsem vzorkoval, stály na svahu, který byl nakloněn přímo k místu epicentra, a tím pádem tlaková vlna, když se šířila od místa výbuchu, šla k povrchu přesně kolmo. Proto nedošlo k laterálnímu proudění a poškození nebylo proto tak velké, jako u stromů vzdálených až 12 kilometrů od místa výbuchu, kde tlaková vlna šla ze strany a tím pádem mohla pokácet celý strom a také ho zbavit většiny větví.
Nebylo ale jasné, zda poškození vegetace bylo také tepelného původu. Zda výbuch spálil všechno díky obrovskému žáru. Data nasvědčují tomu, že žár tam skoro žádný nebyl. Poškození bylo tedy hlavně v důsledku tlakové vlny.
Určitě se tam ale nějaké ohořelé zbytky našly...
Ano, a byla záhada, jak vysvětlit, že tam k nějakým požárům došlo. Ty požáry právě indikovaly, že se tam udála nějaká exploze, že velký výbuch žárem zapálil stromy. Ale z hlediska dat, která jsme naměřili, se ukazuje, že požáry musely vzniknout ne z důvodu velkého žáru, ale z důvodu, že tam docházelo k vzniku blesků. Výbuch totiž způsobil pohyb veliké masy vzduchu, prachu, a jakmile dochází k pohybu prachových částic a vzduchových částic, dochází k přenášení náboje a mohou vzniknout podmínky pro blesk.
Dále je zajímavé, když se podíváme na mapu, kde docházelo k požárům, že ty požáry jsou koncentrovány v určitém místě. To může být důkazem toho, jak vlastně došlo k výbuchu. Podle tvaru a podle očitých svědků se uvažuje o tom, že meteorit přišel z jihovýchodu, pod úhlem 20-30 stupňů, a potom vybuchl v epicentru. A požáry jsou všechny před epicentrem výbuchu – za epicentrem jich je minimální množství, což také nasvědčuje tomu, že tam docházelo ke konvekci pod čárou trajektorie meteoritu, asteroidu nebo co to bylo za objekt. Došlo tedy k velkému zahřátí celého vzduchového objemu, k silné konvekci, a ta silná konvekce pravděpodobně způsobila blesky pod touto trajektorií. To vysvětluje požáry hlavně pod tou dopadovou dráhou objektu.
Ale pokud stromy v epicentru nevykazují známky významného poškození, dovolím si položit provokativní otázku: Nemohlo ležet epicentrum někde jinde?
V oblasti, která je vzdálena asi 12 kilometrů od epicentra, kde stromy nebyly pokáceny, leží jezero Čeko, je to na sever od udávaného epicentra. A italská expedice vynaložila hodně prostředků na to, aby jezero podrobila výzkumu. Italští vědci se domnívali, že se jedná o místo, kam fragment, nebo větší fragment, toho nebeského tělesa dopadl. Ale podle mých informací dodnes nenašli žádné konkrétní důkaz. Je ale zajímavé, že blízko jezera Čeko stromy vykazují veliké poškození, a to jezero má i takový tvar, který by mohl odpovídat trajektorii meteoritu, který přišel z jihovýchodu. Je to tedy jedno z míst, které by mohlo přinést rozluštění této záhady.
Co mluví proto, že epicentrum je ve vámi studované lokalitě?
Jednak je to seismický záznam a akustický záznam, podle kterého lze zjistit přesně, jako u každého zemětřesení, kde epicentrum leží. Potom díky té skupině stromů, které nebyly poškozeny tlakovou vlnou, protože ležely přímo pod místem výbuchu. Když jde tlaková vlna z strany, tam už je mnohem větší pravděpodobnost, že strom se pokácí. A také díky faktu, že padlé stromy směřují od místa koncentricky, lze usuzovat, že epicentrum je v této oblasti a že jezero Čeko nemá s výbuchem nic společného.
