Povídání o krajině zvané Kras
Slovinský kras je považován za nejkrásnější část podzemního světa naší planety a zdejší krasové jeskyně skrývají tisíce nádherných podzemních bludišť. Patří k nim i Škocjanské jeskyně, které byly v roce 1986 zapsány na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. O Slovinském krasu jsme hovořili s doktorem Jaroslavem Hromasem, ředitelem Správy jeskyní České republiky.
Slovinsko se zapsalo do vědy a do všech světových učebnic zeměpisu a geomorfologie jedním fenoménem a ten se nazývá kras. Většina území Slovinska je budována vápenci, převážně druhohorního stáří, a ty vápence, díky tomu, že jsou rozpustné vodou, mají oproti jiné krajině naprosto unikátní morfologii. Je tam mnoho skal, kaňonů, propastí, ponorů a samozřejmě jeskyní. Tamní jeskynní systémy patří mezi nejvýznamnější na světě a také největší na světě.
Vápencová pohoří ve Slovinsku zabírají celou třetinu území. Kolik jeskyní se tam nachází?
Slovinci uvádějí, že mají registrováno na 8 500 jeskyní, ale to jsou jeskyně, které mají už určitou délku, řekněme 10 a více metrů, ne každá malá „díra“ je tam zaregistrována. Slovinské jeskyně začal do vědy uvádět srbský badatel Jovan Cvijič, někdy na přelomu 19. a 20. století a právě díky jeho publikacím a definicím jednotlivých tvarů v krasu se dostala tamní odborná terminologie do terminologie mezinárodní. Takže nejen u nás (Moravský kras, Český kras), ale i jinde ve světě, kde je území s jeskyněmi podobné slovinskému Krasu (s velkým „K“), všude tam je nazváno krasem (s malým „k“). Jen v některých jazycích používají trochu pozměněné slovo „karst“.
Typické jeskyně ve Slovinsku jsou tedy vápencové?
Z 99% jsou vápencové a všude ve světě se vápencovým jeskyním říká jeskyně krasové – narozdíl od jeskyní, které se utvořily v jiných horninách, nerozpustných vodou, těm se říká pseudokrasové.
Ve Slovinsku je tedy na 8 500 jeskyní a stále se objevují nové. Jak se to vůbec může v dnešní době stát, že jsou objevovány další a další jeskyně?
My jsme přesvědčeni, že na Zemi je znám dosud jen zlomek jeskyní, které v podzemí existují. V podzemí protéká voda, víme, kde se propadá, kde vytéká a pokud protéká vápenci, tam na její cestě musejí být jeskyně. I když o nich zatím nevíme a na objev čekají.
Provádí se v jeskyních nějaký výzkum, třeba ve Slovinsku?
Výzkum má dva odlišné charaktery. Prvním je spíše objevitelský průzkum, zabývají se jím, zrovna ve Slovinsku, stovky, ne-li tisíce dobrovolných jeskyňářů, kteří jsou sdruženi v různých speleologických klubech. A jejich cílem je zejména objevovat další jeskyně. Většinou to objevování vypadá tak, že oni pracují v jeskyních dosud známých a směrem po toku tamních podzemních vod se jim daří pronikat do dalších a dalších chodeb. Když mluvím o vodách, velkou roli v průzkumu hrají jeskynní potápěči. Těmto průzkumným výpravám se také říká prolongační.
Na druhé straně je výzkum jeskyní jako takový, tím se zabývají konkrétně ve Slovinsku pracoviště tamní akademie věd. V Postojné se nachází Inštitut za raziskovanje krasa, který má světové renomé. Výzkum je zaměřen na to, jak vznikají jeskyně, jak se chová voda v krasu, věnuje se zejména na krápníkové výzdobě, jeskynním tvarům a vývoji jeskyní. Lze velice dobře vyčíst vývoj klimatu, pohyb zemských ker i vývoj života za období, odkdy jeskyně začaly vznikat a vyvíjet se, tj. minimálně 2-2,5 miliónu let, možná i více.
Jeskyně jsou tedy takové kroniky minulosti. Lze z nich přečíst hodně?
Nemusíme ani chodit do tak vzdálené minulosti, protože mnoho jeskyní je i významnými archeologickými lokalitami. Dokládají život člověka od jeho vzniku prakticky až do současnosti. Je to velice prosté – jeskyně jsou jakési konzervy. Většinu kosterních nálezů, které zůstaly na povrchu, voda dávno smyla. Ale kam jinam se tyto materiály mohou spláchnout než právě do jeskyní! A to platí naprosto obecně. Neexistuje žádná velká jeskyně, ve které by nebyly vrstvy s kosterními pozůstatky či jinými archeologickými nálezy.
Vraťme se konkrétně k jeskyním ve Slovinsku. Jaké jsou, jak jsou dlouhé a velké?
Od roku 1986 jsou zapsány na listině světového dědictví UNESCO jeskyně, které se nazývají Škocjanske jame. Je opravdu jeskyně gigantická, jedna z největších jeskyní na světě – ani tak ne do délky, jako do rozměrů jeskyních prostor. Její největší prostora se nazývá Martelův dóm, je pojmenovaná podle jednoho francouzského jeskynního badatele, a ta je vysoká až 140 metrů, o něco méně je dlouhá a široká. Je považována za vůbec největší jeskyní prostoru ve Slovinsku a zřejmě bude asi druhou největší jeskyní prostorou v Evropě. Škocjanská jeskyně je dlouhá „pouze“ 6 km, ale končí sifonem a její vody vytékají na povrch až o 34 kilometrů dál, prakticky už v Itálii, na břehu Jaderského moře. Ta jeskyně má obrovský kaňon, do kterého teče řeka s krásným jménem Reka. Jeskyně je zpřístupněná veřejnosti, je to úžasný zážitek. Ročně ji navštíví kolem 100 tisíc návštěvníků.
V souvislosti s tím, že některé jeskyně jsou zpřístupněné veřejnosti, mě napadá, jak probíhá ochrana jeskyní, co je nejdůležitější chránit?
Ochrana jeskyní je mimořádně důležitá, zvlášť v takovém krasovém území, jako je ve Slovinsku. Protože jeskyně jsou vytvářeny vodou, veškerá voda, která naprší na povrch, se dříve či později ponoří do podzemí. Ať už je to tzv. ponorem, kdy voda vtéká pod zem v podobě potoka nebo řeky, nebo se voda vsákne do hloubky z povrchu puklinami ve vápencích. Putuje potom v podzemí, kde se shromažďuje a vytváří podzemní toky a někde na konci toho krasu, na okraji vápenců, uniká ve formě vývěru.
Řeky v krasu lze přirovnat ke kanalizaci ve městě. Všechno, co ve městě vypustíte do kanalizace, vytéká pod zemí, zrovna tak je to v krasu. A na druhé straně je zase jediným zdrojem pitné vody konkrétně ve Slovinském krasu voda z jeskyní. Takže to, co je na jedné straně znečišťováno, je o pár kilometrů dál zdrojem pitné vody. Narozdíl od jiné podzemní vody, která prosakuje horninami, kde se filtruje, je v jeskyních filtrace minimální, prakticky téměř neexistuje. Takže kontaminace vody se přenášejí na obrovskou vzdálenost, jsou nesmírně nebezpečné, zejména tam, kde jeskyně dosud nebyly objeveny, se velice těžko sleduje, kam až se mohou dostat.
V některých slovinských jeskyních se jeskyňaří od 19. století. Slovinsko je kolébka dobrovolné jeskyňařiny – bohužel, to je zase na mnoha jeskyních vidět.
Předpokládám , že při průzkumu se jeskyně mapují nebo dokumentují. Existují mapy prozkoumaných jeskyní?
Ano, samozřejmě. Konkrétně, když mluvíme o Slovinsku, mapy spravuje již zmíněný Inštitut za raziskovanje krasa, který je shromažďuje od jeskyňářských organizací. Každá organizace, která má povoleno prolongovat a objevovat jeskyně, má za povinnost jeskyně dokumentovat, mapovat, na to existují metodiky. To samé existuje samozřejmě i u nás. Takže je jednak mapa, kde jsou registrované jeskyně zaneseny, a potom existují plány těch podzemních systémů. Je to nezbytné znát, souvisí to s geologickou stavbou dané oblasti – údaje potřebují geologové, hydrogeologové, ale v neposlední řadě a zase zejména ve Slovinsku, jsou data potřeba pro územní plánovače, pro stavitele. Je tam totiž mnoho území, na němž není kvůli podzemním jeskyním vůbec možno některé stavby budovat – staticky by to bylo velice nepříznivé.
Žijí ve slovinských jeskyních nějací živočichové?
I zde platí jedno„nej“. Pouze ve slovinských jeskyních žije slepý živočich macarát jeskynní (Proteus anquinus). Je to obojživelník dlouhý kolem 20-25 cm, z jeskyní vůbec nevylézá, je to čistě jeskynní tvor - takových je na světě jenom pár druhů. Nemá pigment, je celý bílý nebo narůžovělý. Místo očí má po stranách hlavičky jakési řasy, kterými se orientuje hmatem a má ještě takový zvláštní způsob rozmnožování. Slovinci o něm říkají, že když je teplota vody nad určitým stupněm, je živorodý, když pod, pak klade vejce. Já jsem to nijak podrobně nestudoval, to by musel zodpovědět zoolog. Zajímavé je, že v každém izolovaném jeskynním systémů žijí jiné variety macarátů, protože je izolací znemožněno jejich křížení, jsou geneticky trochu odlišní. Kdo by chtěl macaráty vidět, u Postojnské jeskyně je speleologická stanice, kde mají akvária a návštěvníkům ukazují nejen macaráty, ale i další jeskynní živočichy, kteří žijí v jeskynních vodách (jsou to různí korýši, jeskynní brouci). A to je další světová senzace ze Slovinska.
