Zajímavosti ze světa vědy

V odvětvích vědy, v nichž nejsou udělovány Nobelovy ceny - například v matematice, geovědách, astronomii, biovědách - jako je ekologie nebo evoluce - uděluje Švédská královská akademie věd Crafoordovu cenu. Založil ji švédský průmyslník a mecenáš, objevitel umělé ledviny Holger Crafoord. Minulý týden byli oznámeni laureáti pro rok 2012: za matematiku získávají Crafoordovu cenu Belgičan Jean Bourgain z Institutu pro pokročilá studia v americkém Princetonu a australsko-americký matematik Terrence Tao z Kalifornské univerzity v Los Angeles, a to za zcela nový pohled na řešení řady problémů v oblasti harmonické analýzy, parciálních diferenciálních rovnic, teorii čísel, ergodické teorii a v dalších oblastech matematiky. Crafoordovu cenu pro rok 2012 za astronomii pak získávají německý vědec Reinhard Genzl z Ústavu Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku a Američanka Andrea Ghezová z Kalifornské univerzity v Los Angeles, kteří přinesli dosud nejpřesvědčivější důkazy o existenci černých děr ve vesmíru. Po řadu let studovali dráhu hvězd v centru naší vlastní Galaxie a na základě svých měření došli k závěru, že v jejím středu je skutečně na velmi malém prostoru velká koncentrace hmoty, která v podstatě nemůže být ničím jiným než právě obří černou dírou. Stanovili její hmotnost na téměř 4 miliony hmotností našeho Slunce. Profesor Reinhard Genzel byl před několika lety na kongresu Mezinárodní astronomické unie zde v Praze - a Českému rozhlasu mimo jiné řekl: "Černá díra ve středu naší Mléčné dráhy je celkem neškodný objekt, není nijak zvlášť hmotná v porovnání s jinými galaxiemi a také není nijak zvlášť aktivní v tom smyslu, že by nějak škodila. To ale u mnoha jiných galaxií neplatí. Vlastně jsme v posledních zhruba deseti letech zjistili, že za prvé téměř každá velká galaxie obsahuje velmi hmotnou černou díru, a za druhé, že tyto černé díry hrají velice důležitou roli při utváření galaxie, ve které se nacházejí."

Technologie dotykových obrazovek moderních chytrých telefonů, tabletů a dalších elektronických zařízení by jednou mohly také fungovat jako diagnostické přístroje. Jak uvedla agentura Reuters s odkazem na zprávu v německém vědeckém časopise Angewandte Chemie, vědci z korejského vědecko-technického institutu KAIST vyvíjejí telefon, který by se mohl využít ke zjišťování biomolekulárních látek. Vyšli přitom z předpokladu, že dotykové obrazovky rozpoznávají elektrický náboj z prstů uživatele. A protože biologické látky, jako například bílkoviny nebo i molekuly DNA, také nesou specifický elektrický náboj, měly by jejich přítomnost a koncentraci obrazovky také rozeznat. Pokusy korejských výzkumníků skutečně potvrdily, že dotykové obrazovky dokážou rozpoznat existenci a koncentraci molekul DNA, které na ně byly umístěny, s téměř stoprocentní přesností. To je první krok k tomu, aby jednoho dne mohly být využívány k lékařským vyšetřením. Například těm, kdy bude možné podle přítomnosti určitých bílkovin diagnostikovat některé typy rakoviny. Korejští vědci teď vyvíjejí tenké fólie či povlaky obsahující reaktivní materiál, který dokáže zjistit konkrétní biochemické látky.

Blatouch je díky své svítivě žluté barvě velmi přitažlivý pro opylovače. Za co však její zářivosti vděčí? To podle týdeníku New Scientist zjistili vědci z Cambridgeské univerzity. Jak uvedli ve studii publikované v odborném periodiku Journal of the Roayl Society Interface, oddělili jednotlivé vrstvy, které tvoří okvětní lístky blatouchu: tedy vnitřní vrstvu škrobu a vnější epidermální vrstvu obsahující žluté barvivo. Na každou z vrstev si pak posvítili - doslova. Ukázalo se, že škrobová vrstva odrážela světlo stejně jako třeba okvětní lístky růže - rozptylovala paprsky do mnoha směrů. Tajemství zářivé barvy blatouchu tedy spočívá v neobyčejně plochých buňkách vnější, epidermální vrstvy, od níž se paprsky odrážejí v opačném úhlu, než na ni dopadají - stejně jako u plochého zrcadla. Celý efekt podle zjištění vědců ještě zdůrazňuje vzduchová kapsa mezi oběma vrstvami. Ta zabraňuje části dopadajího světla proniknout až na škrobovou vrstvu - od epidermální vrstvy se ho tedy odrazí tím víc. Platí to přitom i pro světlo ultrafialové, podle kterého se orientují včely. Když se blatouch houpe ve větru, jeho lístky tak září jako maják a přímo zvou včely k hostině.