Psí lebka stará 33 000 let

Pes (Canis familiaris) je potomkem vlka. O jejich příbuzenském vztahu vědci nepochybují, ale jiná otázka je, kde a jak k domestikaci našeho nejlepšího přítele vlastně došlo. Některé genetické studie vypovídají o jediném domestikačním procesu v Asii, zatímco kosterní nálezy ukazují i na Evropu a možnost multiregionálního původu.

Štěkající pes|foto: U.S. Air Force, Josh Plueger

Naprostá většina kostí časných domestikovaných psů pochází z konce doby ledové a počátku holocénu asi před 14 000 až 9000 lety. Výjimkou jsou dva nálezy, které předcházejí období ochlazení známému jako poslední glaciální maximum (LGM) před 26 500 až 19 000 lety. Prvním jsou 36 000 let staré pozůstatky psa nalezené v Belgii. Druhý představuje lebka, která byla nyní objevena na jihu Sibiře.

Lebka z vápencové jeskyně v Altajském pohoří, známé jako Razboinichya Cave, je stará 33 000 let, ale dochovala se ve výjimečně dobrém stavu – nechybí dolní čelist ani zuby. Vědci proto mohli detaily její morfologie porovnat s moderními i pravěkými psy a vlky. Výsledky dokládají, že lebka patřila domestikovanému zvířeti. Vlci mají dlouhý čenich a úzké čelisti, u psa se vlivem domestikace obličejová část lebky zkrátila a rozšířila a zuby se natěsnaly víc k sobě. Kupodivu se však zdá, že pes ze sibiřské jeskyně, stejně jako jeho belgický kolega, není předkem moderních psích plemen.

Vlk eurasijský|foto: U.S.Fish and Wildlife Service, John a Karen Hollingsworth

Naznačuje to, že před posledním glaciálním maximem probíhaly domestikační procesy na různých místech Evropy i Asie. Ochlazení, které provázely kulturní a sociální změny, však vztah mezi lidmi a psy narušilo natolik, že se domestikace přerušila a starodávné linie psů zanikly.

Zdroj: PLoS ONE