Tyjátr – Tony D.

Antonín Dvořák jako Tony D. bojuje proti zákeřnému gangsterovi Zdeňkovi Nejedlému alias Deanovi. O atmosféře socialistického Československa zobrazeného v metafoře Divokého západu vypráví komorní muzikál Jana Friče a Miloše Orsona Štědroně.

Východ na Západě
Jak moc má společného atmosféra socialistického Československa v 50. letech s Divokým západem a Buffalo Billem? Tuto otázku si kladli a skvostně na ni odpověděli v A Studiu Rubín muzikálem Tony D. Skladatel a libretista Miloš Orson Štědroň společně s režisérem Janem Fričem vytvořili další komorní muzikál, čímž odkazují ke svému předchozímu společnému projektu Kabaret Hašek. Motivací k novému muzikálu byla touha očistit jméno i hudební tvorbu Antonína Dvořáka, jejíž obraz výrazně dehonestoval Zdeněk Nejedlý, kontroverzní postava českých politických dějin. Muzikál Tony D. je umně vystavěnou parodií westernu i folkové kultury a metaparodií českých parodií westernu. Co předcházelo vzniku muzikálu i jak vypadala práce na něm, o tom hovořil režisér Jan Frič.

Jan Frič
S tímto projektem, o kterém si myslím, že je velmi dobrý, tedy když souboj Nejedlého a Dvořáka posuneme na Divoký západ, s tím zkrátka přišel Miloš. Je to především jeho autorské dílo. S Milošem jsem spolupracoval na Kabaretu Hašek a před tím ještě na jedné inscenaci. Jeho poetika je mi blízká a myslím, že to bylo logické pokračování naší spolupráce. Já mám slabost pro Divoký západ, jako každý chlapec v České republice v posledních 50 letech. Představa, že v A Studiu Rubín budeme mít lítací dveře ze saloonu, byla naprosto lákavá.
Já jsem vycházel především z toho, s čím přišel Miloš, a potom ze znalosti problematiky Nejedlý versus Dvořák a ze své skromné znalosti westernu. A snažil jsem se, aby to bylo barevné a zábavné.

Z představení Tony D.|foto: A Studio Rubín

V téměř každém westernovém příběhu najdeme jednoho zlého a jednoho hodného chlápka, mezi něž se vždy připlete krásná žena. Nejinak tomu je i v muzikálu Tony D. Duet o dobru a zlu ztvárňuje Jiří N. Jelínek jako Tony, westernové ztělesnění Antonína Dvořáka, kterého neustále atakuje zákeřný, vzteklý a neurotický Zdeněk Nejedlý alias Dean, skvěle zahraný Jiřím Panznerem. Mezi nimi figuruje krásná žena Bedřiška ztvárněná Danou Markovou. Všichni tři představitelé se plně odevzdávají žánru hudební grotesky. To od všech zúčastněných vyžaduje velkou dávku soustředění a energie, která nepolevuje až do velkého muzikálového závěru. Zde obsaženého v dramaticky i groteskně pokroucené karikatuře.

Z představení Tony D.|foto: A Studio Rubín

V inscenaci se prolínají známé motivy různých hudebních žánrů s replikami, které odkazují ke starším americkým westernům, českým táborákovým odrhovačkám i faktograficky podloženým výrokům Zdeňka Nejedlého. Vznik libreta i hudby popsal v rozhovoru skladatel Miloš Orson Štědroň.

Miloš Orson Štědroň
Ve westernu vždy musí být dobrý a zlý, čili good guy a bad guy, a žena. To je model, do nějž se nám hodil iracionální nenávistný vztah Nejedlého k Dvořákovi. Ani jsme nemuseli moc přehánět, protože většina textů jsou autentické výroky Nejedlého o Dvořákově hudbě. Snaha byla trochu očistit Dvořáka, protože mám pocit, že v české společnosti je ještě nános konfliktu Dvořák versus Smetana: že Smetana je ten pokrokový a Dvořák ten sice světově hraný, ale konzervativní eklektik, což je úplný nesmysl.
Já to většinou nechávám na režisérovi, protože specielně Honza Frič má velice originální poetiku. A je pak napínavé, že vznikají i různé třecí plochy, ale tam už to nechávám skutečně na režisérovi.

Z představení Tony D.|foto: A Studio Rubín

Tony D. je řemeslně i obsahově precizně vystavěnou hudební groteskou, v níž je eklektismus povýšen na uměleckou formu. Jen s potěšením lze sledovat, že v České republice může vzniknout natolik inteligentní, vtipné a původní muzikálové dílo.