Michal Horáček - textař, spisovatel, novinář a mecenáš

25. leden 2012

V talk show Tandem byl s Janem Rosákem textař, spisovatel, novinář a mecenáš Michal Horáček. Dozvěděli jste se například, jestli rád cestuje a kdo mu v životě nejvíce pomohl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě teď je ten správný čas na pravidelný Tandem. Ze studia vás tedy zdraví Jan Rosák. A protože Tandem jsou vždycky dva, tak už v téhle chvíli naproti mně sedí můj dnešní host. Je to muž, kterého většina z nás zná jako kultivovaného, vzdělaného a pracovitého člověka. Já jsem si o něm navíc na internetu našel, že většina jeho spolužáků ze 70.let minulého století na něho vzpomíná jenom v dobrém. Shodují se, že byl docela exotickým studentem té doby. Jako jeden z mála chodil v obleku. K jeho oblíbeným oděvům patřilo tmavomodré sako se zlatými knoflíky. No, tak dneska ho na sobě nemá. Ale s nadsázkou se dá říct, že ačkoliv ho tenkrát ze studií vyhodili, tak si to v pokročilejším věku zopakoval a nelituje toho. Hostem Tandemu je textař, spisovatel, novinář, mecenáš Michal Horáček. Vítám vás.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste vnímán jako úspěšný muž a já myslím, že právem. Ostatně vaše písničky všichni dobře známe. Tady je jedna z nich.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máme rok 2012 a v rodném listu Michala Horáčka je datum nebo respektive rok 1952, to znamená, že ten letošní rok bude pro vás přelomový. Jak to vnímáte? Je to milník pro vás?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Není. Já na ty čísla až tak nedám, ale v něčem významný bude. Významný bude v tom, že bude takovým rokem jako spíš sklizně nežli setí a vytrhávání plevele z toho políčka, který člověk má. Už léta zasívám semínka něčeho, co se jmenuje villonské balady. To je taková zvláštní forma, která je zajímavá. Možná, že bych o ní něco mohl říci, jestli vás nebudu nudit.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nepochybně.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Villonská balada je velice starý žánr, z 15.století přinejmenším. Vznikla na dvoře vévody orleánského. A ten vévoda měl takový veliký požadavky na svoje lidi. Jako když dělal turnaje rytířů, tak prostě ty největší pašáci, to všichni známe, jak se sráželi z těch koní a tak. Ale u něj bylo zajímavý to, že on si také vážil těch rytířů ducha a hledal básníky. A když je teda našel, on je zval, tak jim dal hrozně těžký úkoly. Ta villonská balada, jak tomu dneska říkáme, tehdy jenom balada, tak měla takový povinnosti, který ten básník musel splnit. Muselo to být pouze 28 řádků, básník musel na 8., 16., 24. a 28.řádku použít přesně tutéž větu, kterou zadal pan vévoda a směl použít pouze 3 rýmové koncovky. Vystačit na celou takovou dlouhou baladu se 3 rýmovými koncovkami je obtížné a určitě to odhalí, jak na tom ten básník jako básník je. Ale současně odhaluje i možnosti toho jazyka. A pro mě jako Čecha je velice potěšitelné, že zrovna čeština je pro tu baladu nesmírně vhodná na rozdíl třeba od angličtiny jo. Angličtina nemá ani rody ani pády ani vlastně zdrobněliny, spoustu dalších věcí, který ta složitá čeština má. Ale právě proto, že ta naše řeč je složitá, je také plná různých vůní a různých vrstev a také se s ní dá dobře nakládat v té baladě. Nemyslím si to sám, to si mysleli Češi už dávno přede mnou, a tak už v 19.století začali tu villonskou baladu pěstovat. Myslím, že nejvýše ji dotáhl Vítězslav Nezval v roce 1936, kdy napsal překrásnou sbírku 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida a tam ukázal v těch 52 baladách, co všechno ta čeština skrývá a nabízí. Já jsem si to po mnoha letech, po 70 letech vzal a chtěl jsem to taky zkusit. Začal jsem to psát. Hořce jsem litoval nějakou dobu, protože se mi zdálo, že to není možný, že moje schopnosti na to nestačí, nicméně nakonec jsem přece jenom napsal několik desítek těch balad. Ale protože jsem vlastně vždycky spojený s písničkami, tak jsem je postupně uveřejňoval ty texty na webu a žádal jsem každého, kdo k tomu přijde, aby se to pokusil zhudebnit. Dostal jsem tisíc zhudebnění, dneska už víc než tisíc a z toho jsem vybral některé, které budeme realizovat. Bude z nich teda nejen knížka, která vyjde v květnu, ale také album, které vyjde v říjnu. Ale už teď v lednu 2012 začíná, každý měsíc bude ve Švandově divadle v Praze zvláštní pořad právě nazvaný Český kalendář z villonských balad. No a tak na vaši otázku vlastně odpovídám, že pro mě bude rok 2012 tímto zajímavým daleko spíše než nějakými narozeninami, ale tím, že najednou po té dlouhé přípravě přijde ke sklizni.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cestování je takovou nedílnou součástí našeho Tandemu, když host k nám přijde podruhé, protože víme, že cestování je velikou zálibou, pro někoho je to taky v podstatě nezbytností. Jak je to u vás? Jste cestovatel z nutnosti, anebo ze záliby?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Já patřím k té generaci, které bylo odepřeno cestování, přinejmenším dobrovolné. Sem tam se někdo dostal na tu Sibiř. Ale my jsme nemohli do toho velikýho světa. I když jsme občas mohli a někde jsme si vyšašili takzvaný devizový příslib, tak člověk tam prostě jako nuzák měl 12 dolarů, to bylo tak na zmrzlinu a vždycky jsem se cítil nedůstojně, vlastně mě to ponižovalo. A přesto člověk řešil to, jestli bude poníženej, ale přece jenom uvidí tu Pisu nebo ty Benátky, nebo jestli bude doma, nebude poníženej, ale zase neuvidí tu Pisu. To dneska teda naštěstí nemusíme řešit. Ve mně zůstalo to, že jako bych to měl dohnat, všechna ta léta, kdy mi to bylo odepřeno a musel jsem zůstávat spolu se svými krajany za ostnatými dráty. Já strašně rád jezdím. Já bych vlastně strávil minimálně půl roku, kdybych mohl, na cestách. Bylo mi dopřáno, vidím to jako veliký dar a veliké štěstí, že jsem mohl navštívit prakticky celý svět. Viděl jsem krásný místa, Machu Picchu nebo Nový Zéland nebo Barmu nebo Afriku a všechno mi, každá z těch návštěv mi něco dala. Nejenže jsem trochu nahlédl do jiného světa, ale vlastně člověk nejvíc poznává svou vlastní zemi, čím je vlastně jiná. My máme něco zadané a ono to tak vůbec není. V Africe by tomu vůbec nerozuměli, naším dnešním problémům. Tady prostě, když vidím ty lidi v těch supermarketech s těmi plnými vozíky a požívající celkem slušnou lékařskou péči, taky tam přijedou třeba autem, to kdybych vyprávěl na území kmene Samburu, že tady si lidi stěžujou, tak by mi nerozuměli. Asi by si mysleli, že jsem úplnej blbec, kdybych jim to vyprávěl. Ono je to docela dobře si někdy tak jako porovnat svoje postavení a to, jak ty kostky byly vrženy, kam nás vrhly a kdy, s těmi jinými lidmi, jejichž kostky života ukázaly nějaký jiný číslo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je relativita někdy veliká, co?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Ohromná.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď má Michal Horáček ale opravdu hodně na výběr, protože já se vás ptám, kdo je pro vás v historii takovou osobností, že i když to není vlastně už technicky možné, protože už je třeba dávno jaksi na pravdě boží, tak kdyby to šlo, ve fantazii jde všecko, tak byste se s ním potkal nebo s ní potkal a popovídal a o čem?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Tak teď bych mohl říct, že jste mě zaskočil, ale není to úplně pravda, protože já v tom mám poměrně docela jasno. Já si myslím, že bych považoval za velké štěstí strávit jeden den ve společnosti Karla IV. Ano, Češi zvolili Karla IV.tím největším Čechem právem a já myslím, že ta úcta, kterou mu vzdáváme, ještě pořád není dostatečná, že kdyby nebylo tohoto jedinečného Lucemburka na českém trůně, tak my bychom navždy zůstali provincií. On je tím prostě, který vykonal dílo, nad nímž dodnes se tají dech. Lidi, kteří přijíždějí do Prahy a jdou přes Karlův most vzhůru ke katedrále třeba a spoustu dalších a dalších věcí. Praha, tak jak i on založil, byla založená na mystickým principu jako nebeský Jeruzalém. To se málo ví, jaký tajný parametry vlastně zakládání takovýho města mělo. Byl to ohromující člověk. To by bylo něco, to bych si opravdu přál, až je mi líto, že se to nikdy nestane.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A v který fázi jeho života byste ho rád zastihl?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Já bych ho rád zastihl jako starýho pána, kterej už po těch všech zraněních, která utrpěl jako rytíř v bojích v Itálii, když byl mladý v Lombardi, tak on měl takový docela těžký, který vlastně způsobilo, že měl věčně vychýlenou hlavu a tak seděl na tom trůnu a vyřezával si z takových klacíků postavičky a tak různě. Tím on se jako bavil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky klekátko třeba, které je na Karlštejně. Údajně je jeho dílem.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
No, ano. Tak on tam tak seděl, jako poslouchal. To byl člověk, kterej hodně uměl poslouchat, to je naprosto zřejmý ze všeho, co o něm víme. Já bych možná jenom tak poslouchal s ním a těšil bych se na to, co k tomu, co vyslechne, připodotkne.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Těším se, že stejně tak, jako si velice zajímavě vybral osobnost historie Michal Horáček, takže zajímavý bude i váš výběr mezi klasiky českého humoru.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Klasiků českého humoru není tolik jako historických osobností, se kterými bych se chtěl setkat. Přece jenom ten humor je často navázaný na nějakou historickou chvíli. Co je někdy legrační, tak jindy vůbec není, jo. A myslím si, že ten humor teda podléhá zkoušce času a ne všechno, co se natočilo před 30, 40 nebo 60 lety, mě dnes dokáže vůbec pobavit, jo. Nicméně myslím si, že takovým skutečně výrazným představitelem té české tradice humoru, takovýho docela laskavýho humoru, který si všímá malých věcí, ať už jde o Čapka přes Hrabala a podobně, je Zdeněk Svěrák. Já mám pana Svěráka moc rád, dokonce jsem velice pyšný na to, že se známe osobně. Dokonce jedna z nejhezčích věcí minulýho roku a toho nastávajícího pro mě byla ta, že jsem mu dokonce jednu z těch villonských balad zhudebněných nabídl. Jmenuje se to Léta tučná a hubená, aby jí teda přišel zazpívat. Pan Svěrák teda za prvé ví, že není zpěvák, to víme oba nebo všichni. A za druhé, on vlastně nikdy nezpíval jiný text, on je vynikající textař, to se málo ví nebo se to málo připomíná. Ta textařskách branže, kdybych tak řekl v uvozovkách, není příliš široká. A nicméně on prostě patří na její špičku v každým případě, vždycky jsem obdivoval jeho krásné práce s naší mateřštinou. Tak jsem ani nečekal, že přijde, jen jsem si tak říkal líná huba holý neštěstí. No a on byl tak laskav, že po 3 měsících, když jsem si myslel, že to zabalil, tak mi prostě zavolal a řekl, že teda kdy a přišel a zazpíval to. A to je pro mě ohromná pocta, že mezi těmi lidmi, kterých si vážím a mezi kterými on chyběl, mezi těmi, který tedy zpívají písničky, na kterých jsem se podílel, bude právě on. Bude to dokonce takový bizarní duet se slovensko-maďarskou herečkou, šansoniérkou Szidi Tobias. Ale to není až tak humorný, já nejsem humorista, ale on je. Dal bych tedy přednost tomu, abychom si poslechli spolu něco, co on tedy na tom poli toho humoru vykonal. Vy něco vyberete, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky napsal a navíc ještě interpretoval.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V loňském roce byla velikou událostí na scénách českých uvedení Kudykamu. Dá se to takhle skloňovat?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Možná jo, ani nevím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michala Horáčka a Petra Hapky. Jak takhle s odhlédnutím rekapitulujete? Jste nadšen, jak Kudykam zasáhl naše obecenstvo?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Tak to je taková zvláštní věc, ten Kudykam. Já jsem si vůbec neuvědomil před tím jako úplný laik a diletant v tom oboru, co vlastně obnáší udělat takovou produkci, když nemáte vlastní divadlo, protože když máte divadlo, tak za prvé ho máte, tam prostě jsou údržbáři, hasiči, uvaděčky, všechno. Za druhý vám to divadlo někdo jako platí, daňoví poplatníci, dostáváte peníze, abyste to mohl provozovat. A já jsem vlastně najednou stál před úkolem, že nejen teda nemám divadlo, ale musím zaplatit, a to hodně, za každý představení, který tam budu provozovat. Čili, když jsem to musel zaplatit a současně nejsem příspěvková organizace, ale prostě normální člověk jako kdokoliv jiný, tak musím platit DPH z toho, jo. To vám nechci tady naříkat nebo tak, jenom říkám, že to je obtížné, když prostě musíte zaplatit státu ty peníze z každý vstupenky, tak to všechno to nesmírně prodražuje, takže ty lístky musejí stát 1.150 korun. A to v době, kdy už začínáme cítit nebo aspoň psychologicky cítíme, že tedy nastává nějaká ekonomicky varchlatější doba, dávat 1.150 za lístek, a to nikdy nejdete sám, ta rodina, aspoň 2, 3 lidi jdou a někdy taky přijedou třeba z Domažlic nebo z Děčína, tak najednou vás to stojí třeba 4.000 taková návštěva, to si hodně lidí rozmyslí. Právě proto mě úplně dojalo, že ta představení celej rok byla vyprodaná v té obrovské státní opeře. A potom, když se přesunula do Brna do vůbec největšího divadelního domu v České republice, které má 1.100 míst, tak zase všechna ta představení byla plná. To je něco neuvěřitelnýho, a zejména proto, že ty lidi věděli, že nejdou na muzikál, že jdou na něco trochu jinýho, že to je věc, která, kde se pouze mluví ve verších. A teďka slyšet 3 hodiny jenom verše, když na to člověk není trénovanej, to je docela úkol. A mě úplně nadchlo, že za mnou pak chodili lidi, já nevím, gymnaziální profesoři a říkali, teďka když prostě se ví, že ve verších najednou mluví třeba Vojta Dyk, tak před tím naši studenti jako zívali vždycky, když byla hodina tý literatury a říkali, jé, poezie a to. A najednou aspoň některý z nich to k tomu přece jenom přivedlo. A kdyby tomu tak opravdu bylo, já nevím, jestli si to nemalují trošku ty profesoři, ale kdyby tomu tak opravdu bylo aspoň v některých případech, tak by mě to ohromně poctilo a myslel bych si, že ten Kudykam splnil svůj účel. Pro mě to bylo krásné i v tom, že po 25 letech práce s Petrem Hapkou, kdy my jsme vždycky udělali cédéčko a asi si to lidi poslouchali, protože to přinejmenším kupovali v dosti značných počtech, tak já jsem přitom přesto nikdy neviděl toho posluchače live, jako živě. A tady najednou už mezi mnou a tím posluchačem už nic nestálo, já jsem osobně je viděl, viděl jsem, jestli se nudí nebo tleskají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chodil jste na představení?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Chodil jsem. Když už jsem teda tu možnost měl, tak. Vono totiž to bylo zvláštní, vono každý představení bylo jiný, protože měli jsme spoustu alternací, takže matematicky jenom, aby se spolu potkali ty lidi, támhle jedna hrdinka má 4 alternace a támhle ten hlavní 3 alternace a tak, tak než se sejde znova to stejný, to snad se možná ani nestalo. Takže, to pro mě byl ten rok s tím Kudykam mimořádně krásnej. Škoda, že to nemůžu, to je zvláštní, vopouštět vyprodaný představení, vo který je ohromnej zájem, vopouštět to, ale zkrátka když se DPH zvýší ještě z 10 procent na 17,5 nebo 20, tak už to nejde provozovat, to by ty lístky musely stát 1.400 a to už si těm lidem ani netroufnu nabídnout.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to si musíte pořídit vlastní divadlo.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Ano, asi tak nějak.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jsme tady hovořili s Michalem Horáčkem před písničkou o jeho lyrikálu Kudykam, tak mám takový pocit, že mi to přímo nabízí to, že účinkování v tom Kudykamu pomohlo určitě i spoustě do té doby třeba sice už známých, ale ne proslavených interpretů na další cestě vzhůru. Ale já se teď zeptám obráceně, otočím to. Kdo vám, pane Horáčku, v životě takhle úžasně pomohl? Na koho nikdy nemůžete zapomenout?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Já jsem rád, že můžu říct, že mně pomohla ohromná spousta lidí. Ani bych je všechny neuměl vyjmenovat, ale snad bych mohl říci, že zmínit aspoň několik. Já, když mě vyhodili v 70.letech z tý žurnalistický fakulty a musel jsem mýt černé nádobí v restauraci Alfa, to, mi nevzali, byla ta touha psát. Ale já jsem teda nemohl tady, tak jsem se musel naučit nějakej jinej jazyk, naučil jsem se anglicky a psal jsem do Británie, do Austrálie, do Spojených států a tak. A měl jsem to ohromný štěstí, že jsem si předsevzal, že napíšu dějiny dostihů a chovu anglického plnokrevníka v zemích východní Evropy, v českých zemích, v Polsk, v Maďarsku a v Rusku. A začal jsem to psát a to přece jenom bylo docela náročné a napadlo mě, že k tomu budu potřebovat, aby mi někdo pomohl. A obrátil jsem se, neznal jsem toho člověka, obrátil jsem se na autora, který napsal vynikající dějiny dostihu anglicky a napsal jsem mu, milý pane, a tak dále já mám takovejhle nápad. Co kdybyste mi pomohl a napsal to se mnou. A on skutečně přijel normálně do Prahy v roce 78 a začali jsme to spolu dělat. Já jsem mu vždycky napsal to, jak jsem to tak uměl a von to převedl do nádherný angličtiny. Ale nešlo jenom o to, že to byla krásná angličtina, ale on mě naučil psát jako vůbec, jako jak se organizuje ten text, jak se pracuje s odstavci, s takovými věcmi, který se tady vůbec ani nezmiňujou. To bylo něco, to byla taková škola. Ten pán se jmenoval Roger Longrigg, zemřel nedávno. Je mi to moc líto. A děkuju za tu otázku. Já jsem vlastně někdy chtěl veřejně říct, že Rogeru Longriggovi jsem strašně vděčný za to, že jsem později sám se pustil do toho psaní a že mi tolik dal.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten vás vlastně nastartoval vůbec k tvůrčímu psaní jako?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
No, ne asi, já bych to zkoušel sám, ale těch slepých uliček, do kterých bych se byl zamotal bez jeho pomoci, by bylo mnohem víc. Vlastně on vás nikdo nenaučí psát, ale může vás naučit, čemu se vyhnout. A to je taky velmi cenný. A von mi spoustu těch věcí ukázal i takových subtilních, malinkých věcí, který se prostě neučejí normálně. To je něco, to musíte mít to štěstí, že si vás někdo oblíbí a skutečně se vám věnuje. A já jsem to štěstí měl.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Michal Horáček a vlastně jsme to tak trochu otočili, protože to, co ho v tomhle tom roce čeká, to nejpříjemnější a nejbližší, villonské balady, tak to už jsme řekli na začátku. Ale určitě to není všecko, co máte před sebou.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Ne, není. Je teda pravda, že ty villonský balady budou mít takový 3 fáze, jednak kniha, jednak divadelní představení a jednak album nebo dvojalbum asi, takže ono je to takový docela pestrý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta představení ve Švandově divadle budou pravidelně v určitou dobu.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
To bude zvláštní věc, budou vždycky třetí neděli v měsíci, každou i v létě. Ale bude to vždycky premiéra, ale zároveň derniéra, protože každý představení bude.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pokaždý jiný představení?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Ano. Jedno jediný, ale vždycky znova, jako budou villonské balady leden, pak bude únor a tam budou úplně jiné písničky, jiný básně, jinak to bude nastudovaný, režisér Gombár si to takhle vymyslel. Je to obdivuhodný, že do toho dává takovouhle energii, protože se to musí nazkoušet vždycky a to je docela složitý, tak pro mě to bude 12 premiér a zároveň derniér. Takže, když přijdete o leden, tak máte fakt smůlu, protože už nikdy neuvidíte ten leden. Uvidíte únor, ale to bude něco jinýho. Tak to bude taková.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není to škoda trošku?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
No, nevím, to ještě uvidíme, jestli bych to mohl odpovědně říct, že to je škoda. Ale po mě zajímavý i to, že já tam budu poprvé vystupovat na tom jevišti spolu s tím Ondrou Rumlem, Petrou Hřebíčkovou, která je nositelka Thalie a tak dále. S těmihle těmi bouráky já tam budu taky přítomen na tom jevišti a taky se budu snažit něco předvádět, tak i to pro mě bude nová zkušenost.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Budete recitovat nebo zpívat?

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
No, zpívat zaplaťpánbůh ne, ale budu recitovat a případně tam ještě něco snad vytvářet jako herecky v uvozovkách teda. Budu tam vlastně hrát sám sebe, tak snad bych to mohl zvládnout. To je jedna věc, ta profesní. Druhá věc je, že vyjde v říjnu moje dizertační práce, kterou jsem obhájil v listopadu a získal jsem titul PhD., tak nechci, aby se o mně tvrdilo, že to vlastně není nikde k nalezení, jak to tak bývá, ale naopak to zveřejním. V nakladatelství Lidové noviny to vyjde na podzim, ta práce. A pak je tady ještě moc milá věc, a to je ta, že mám malou dcerku, holčičku Julii, které bude 25.března 1 rok a myslím, že začne to nejkrásnější období, který vůbec je, když prostě dítě začíná chodit a říkat první slovíčka a to všechno je nenahraditelný a jedinečný, tak vlastně na konec říkám to, co bude pro mě vůbec nejdůležitější, ta radost a to prospívání té dcerky Julie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásné vidět člověka, který takhle začíná vlastně nový život a je do toho hezky nadšený. Michal Horáček byl dnes hostem Tandemu. Já vám moc děkuju, přeju, aby se všechno dařilo.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Děkuju za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby samozřejmě diváci pořád chodili a byli pořád tak spokojeni.

Michal HORÁČEK, textař, spisovatel, novinář, mecenáš
--------------------
Děkuju.



Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 26. července 2012.

Spustit audio