Z Ruska

Minulý týden byla ruská média plná Vladimira Vysockého, stejně jako při nedávné premiéře filmu Vysockij. Díky, že žiješ. 25. ledna by totiž bylo tomuto herci, básníku a písničkáři čtyřiasedmdesát. Ve Fotocentru na moskevském, bulváru Vasilije Gogola se při té příležitosti koná výstava fotografií Vladimira Vysockého: autoři shromáždili slavné snímky, fotosky z filmů, portréty od známých zahraničních fotografů, ale největší pozornost publika poutají náhodně pořízené amatérské snímky, na kterých je Vladimir Vysockij mladý i starší, svěží i unavený, s kytarou, s balalajkou, smějící se, zamračený, smutný, mrtvý. Výstava v moskevském Fotocentru končí 12. února. Vstupenka stojí 50 rublů.

V ruském tisku mne dále zaujal rozhovor se skladatelem Maximem Dunajevským. Maxim Izákovič je, jak jméno po otci napovídá, synem slavného sovětského hitmakera Izáka Dunajevského, jehož filmové melodie znal v 50. letech minulého století nejen celý Sovětský svaz; Píseň o vlasti z filmu Cirkus se stala znělkou všesvazového rozhlasu a mluvilo se o ní i jako o eventuální státní hymně - možná ji znáte, začíná slovy Široká je země moje rodná aneb Široká strana moja rodnája. Pětapadesátiletý Izák zemřel, údajně vlastní rukou, v roce 1955 - synu Maximovi tehdy bylo deset. Vystudoval hudební skladbu, stal se národním umělcem a dodnes napsal hudbu k více než sto celovečerním filmům - je to například D´Artagnan a tři mušketýři, Karneval, Mary Poppins, na shledanou, a tak dále. . Dosud posledním kouskem sedmašedesátiletého populárního skladatele, sedmkrát ženatého otce mnoha dětí, je muzikál Láska a špionáž, na který se diváci, oproti očekávání, zrovna nehrnou. "Hudba v současných ruských filmech neexistuje, je mrtvá," stěžuje si skladatel Dunajevskij, "protože ji nepíší skuteční skladatelé; režiséři spolupracují s hudebními ignoranty, a podle toho to vypadá. Žil jsem devět let ve Spojených státech a dobře vím, jak se to tam dělá: žádnému producentovi, kterému záleží na tom, aby nezesměšnil sebe a svou firmu, nemůžete za peníze podstrčit kdejaký amatérský brak. Ale u nás? Zasedám v radě expertů prvního kanálu ruské televize. Co můžeme, nebo dokonce zmůžeme? Starou belu. Na náš názor všichni kašlou. Novináři se mě často ptají, jaký je rozdíl mezi demokracií v Americe a v Rusku. Odpověď je jednoduchá: u nás žádná demokracie není, jen jakýsi nepochopitelný chaos a s prominutím bordel. V Moskvě ani v Petrohradu to není tak nápadné. Ale v hloubi Ruska (to jest všude jinde) jsou totalitní tendence zřejmé na první pohled: kam se podíváš, vládne malý či větší car. Mimochodem - dnešní Moskva, to je hrůza a děs; město, kde se nedá žít, navzdory veškerým snahám. Petrohrad je na tom snad ještě hůř než Moskva. Nejvyšší čas postavit nové hlavní město," radí Maxim Dunajevskij, který hodlá použít otcovu hudbu z filmu Cirkus pro nové cirkusové představení.