Mezinárodní festival mimů v Londýně

Koncem ledna se na něm už tradičně představilo 15 nejen britských souborů, ale i umělci z Francie, Belgie nebo třeba Austrálie a Japonska.

Mezi hosty byla také Toron Blues:" Naším odrazovým můstkem byla divadelní hra Jeana -Paula Sartra Za zavřenými dvěřmi. Poté jsme se soustředily na téma vztahu dvou žen a co se stane, nachází-li se v uzavřeném prostoru. Cirkus si žádá samozřejmě výkon, ale to nám nestačilo. Chtěly jsme se dobrat nějakého smyslu a emocí za hranicí fyzičnosti, hledat novou inspiraci. Tělo není ovládáno jen silou, svaly a energií, musely jsme přemýšlet i o pocitech a emocích. A také jsme hovořily o každodenních vztazích mezi dvěma dívkami, láskou, nenávistí..."

Zažíváte větší pocit svobody na laně, nebo nacházíte přirozenější sebevyjádření hraním na zemi?" Pochopitelně trávíme více času na laně než na zemi, a tak se dá říct, že se na něm cítíme pohodlněji, i když mnohem méně svobodné. Ale někdy, když se ocitnete na zemi, ta svoboda, která vám umožňuje dělat cokoli, je velmi, velmi děsivá. Je pro nás tedy pohodlné být na laně, i když je to bolestivé a náročné."

Mezi pravidelné účastníky festivalu patří Dick Mc Caw:"Festival existuje 32 let a nese název Festival mimu. Pantomima ale přestala existovat asi před 20 lety. Jak zde tedy proboha může ještě být takový festival? Já se domnívám, že důvodem je fakt, že Joseph Seelig a Helen Lannaghan tráví většinu roku vyhledáváním těch nejvíce vzrušujících - řekněme - na textu nepostavených vystoupení. Jestliže se opírají o drama, pravděpodobně je tu nenajdete. Ale jestli se určitým způsobem vztahují k cirkusu, k divadlu objektu, vizuálnímu divadlu, ať už k loutkám nebo jevištní animaci, pak by se tu mohla objevit. Festival má neuvěřitelně pestrou programovu škálu. Spolupracuji na něm sedm let, ale navštěvuji ho posledích zhruba 30 let a stále se vyvíjí. To mě zkrátka ohromuje."

Jak se podle vás festival za dobu vašeho působení proměnil?" Divadlo a představení se neustále vyvíjejí. Kdybyste ustrnuli na rigidím pojetí pantomimy nebo fyzického divadla, forma by nepřežila, zastarala by a ztratila publikum. I během těchto sedmi let jsem pozoroval proměny. Jinými slovy, když se mě někdo zeptá, co by měl tento rok na festivalu navštívit, já jen velmi zřídka o někom z účinkujících dříve slyšel. Přivážejí pokaždé nové, odvážné věci. Pokud máte možnost vidět mnoho předstvení, zjistíte, že jsou všechna v podstatě vyprodaná. A to se týká umělců, o kterých nikdo předtím nikdy neslyšel."