Milan Cieslar
Během minulého víkendu se jeho nový snímek Láska je láska držel v čele návštěvnosti českých kin. Podobné uznání ze strany diváků režiséra Milana Cieslara samozřejmě těší. Čím to podle něj vlastně je, že čeští diváci stále tolik milují tuzemské komedie? Také na to se jej Václav Žmolík zeptal.
Poetika českých filmů se od zámořských vzorů zkrátka liší. „Český film a české příběhy jsou podle mě dobrým doplňkem žánrového spektra současných filmů,“ soudí režisér Milan Cieslar.
V jeho nejnovějším snímku Láska je láska se vzájemně proplétají osudy tří párů různých generací. Jak se vlastně stalo, že se někdejší velký hit Lucie Bílé dostal až do názvu filmu? „Programově jsme se titul této písně do názvu snímku dostat nesnažili, přestože ve filmu zazní,“ upozorňuje režisér. „Zřejmě jsme však tento hit v sobě neustále podvědomě nesli.“
O lásce se točilo, psalo i malovalo vždy. „Láska je věčné téma,“ soudí filmový režisér. „Provází nás životem a dává životu smysl. Civilizační problémy společnosti navíc podle mě běžné lásky trochu komplikují. Náš film je proto mozaikou tří příběhů o obyčejných láskách – které už dnes nicméně nejsou tak jednoduché jako dřív.“
Mladá nevidomá dívka se zamiluje do mladého Roma, dědeček zase vzplane ke své bývalé spolužačce. Formát tragikomedie se v případě filmu Láska je láska zkrátka nabízel. Nakolik se v něm představují nejrůznější předsudky české společnosti? A proč se snímek v sousedním Polsku nedočkal stoprocentního pochopení?
Záznam celého rozhovoru s Milanem Cieslarem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
