Charles Hayward: Lekce nečekaných kombinací
Zpěv příjemných písní doprovázených bubny a nevstřícnou elektronickou koláží je kombinace, s níž se na deskách nesetkáváme zrovna často. Britský šedesátník Charles Hayward proto na své novince One Big Atom dokonale překvapí.
Brit Charles Hayward je jednou z legend hnutí Rock v opozici vzniklého v polovině 70. let v Británii a stojícího v opozici vůči komerčním trendům i nudnému art rocku. Proslavil se především jako bubeník trojice This Heat, skupiny, která zavrhla složitost a virtuozitu ostatních protagonistů hnutí a svými strohými písněmi se přiblížila k nové vlně. Kromě Haywarda, který měl za sebou zkušenosti z legendárních psychedelických Gong, ji tvořil ještě Charles Bullen a nehudebník Gareth Williams, jehož jednoduchá hra a ostré názory byly pro estetiku kapely zkoušející v londýnských mrazírnách určující.
Na začátku 80. let ale bylo po kapele. Naděje na reunion vzaly zasvé, když na Štědrý den 2001 zemřel Gareth Williams. Charles Hayward nějakou dobu vedl skupinu Camberwell Now, jejíž zvuk byl mnohem víc ukotven v 70. letech než zvuk This Heat, nějaké desky nahrál i v triu s Fredem Frithem a Billem Laswellem Massacre a s kapelou Keep The Dog, v níž kromě něj hráli i Zeena Parkins, René Lussier a Bob Ostertag, především se ale věnoval sólové kariéře.
A protože není pouze bubeníkem, výsledky jsou nadmíru zajímavé. Novinku One Big Atom vydanou na značce Continuity… Records tvoří několik písní prokládaných krátkými intermezzy. Hayward má působivý hlas a cit pro melodii a jeho deska by klidně mohla být příjemným popem s komerčními aspiracemi. Hayward ale po ničem takovém netouží a buďme za to rádi – své politicky zabarvené texty záměrně doprovází mnohem nesnadněji postižitelnou hudbou, než by mohl.
Výsledná kombinace chytlavých melodií s doprovodem, jemuž dominují bicí a ostatní zvuky se drží nenápadně v pozadí, je totiž, pokud jde o aranže, stejnou měrou překvapivá i zábavná. Kromě bicích a zpěvu slyšíme nejrůznější ruchy, baskytaru, klávesy a harmoniku, na vše je hráno s jistou dávkou neumětelství. Vše je sestříháno do nečekaných kombinací, které mnohdy podkopávají jednoduchý rytmicko-melodický základ písně: jako by Hayward zpíval a procítěně bubnoval na pozadí nějaké zdánlivě nesouvisející experimentální noiseové koláže.
Výsledek je ohromující: zatímco melodie jednotlivých písniček si po opakovaných posleších broukám i v polospánku, při poslechu desky něco neustále odvádí mou pozornost a zpochybňuje to, co si myslím, že si již pamatuji. Stejný účinek má spousta alb z oblasti elektronického experimentu, u těch se to ale jaksi očekává. U kolekce písniček jde ale o poměrně ojedinělý, fascinující jev. Bravo, tahle deska se jen tak neoposlouchá.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
