CERN na svůj zásadní objev teprve čeká

Kvůli malým částicím, které lidským okem ani náhodou nespatříte, se před více než půl stoletím začala stavět mezinárodní fyzikální laboratoř o rozloze mnoha hektarů. Jde o CERN, tedy Evropskou organizaci pro jaderný výzkum, která sídlí ve švýcarské Ženevě. Sto metrů pod zemí se nachází známý, 27 kilometrů dlouhý urychlovač částic.

Dveře výtahu se zavírají. Klesáme do podzemí. Provází mě Stanislav Němeček ze sekce elementárních částic Fyzikálního ústavu Akademie věd. V CERN bádá už od poloviny 80. let.

„Tento prostor spojuje technickou jeskyni, která je odstíněna od radiace, s jeskyní, v níž je detektor a v níž radiace je,“ popisuje. Proč vlastně mluví o jeskyni? „Vždyť je to jeskyně – nacházíme se přece 100 metrů pod zemí,“ rozesměje se.

Dráty a železo

Jeskyně, ve které se detektor ATLAS nachází, se začala stavět v roce 1997. Do plného, vědeckého provozu byl detektor uveden před dvěma lety.

Dle mého soudu to tu vypadá hodně fyzikálně. Dostali jsme se do prostoru, který je hodně vysoký. Pod námi i nad námi je snad 20 metrů, všude vidím dráty, železo a různé konstrukce.

Na lávce před detektorem ATLAS

„Nacházíme se v jeskyni, která se jmenuje UX 15. Jde o hlavní jeskyni pro detektor ATLAS. Je 60 metrů dlouhá, její tvar je víceméně válcový. Průměr má 30 metrů,“ popisuje můj průvodce.

Detektor je těžký jako Eiffelova věž

Měří se tu vlastně všechno, k čemu dochází při srážkách protonů s protony, vysvětluje Stanislav Němeček. „Základní způsob, jak se dozvídáme něco o světě elementárních částic, spočívá v tom, že necháme protony srážet se navzájem. Mají hodně energie, jsou tak schopny vytvořit nové částice. Mezi těmito nově vzniklými částice mohou být i takové, které ještě neznáme,“ upozorňuje, v čem zdejší způsob práce spočívá.

V jeskyni, v níž se právě nacházíme, během experimentu – tedy v době, kdy běží urychlovač – nikdo být nesmí. „Vědci se nacházejí za několika metry skály v takzvané technické jeskyni. Detektor je však řízen dálkově, řídící centrum se nachází na povrchu,“ doplňuje.

Celý detektor váží sedm tisíc tun, tedy přibližně tolik, kolik váží Eiffelova věž. „Z toho téměř polovina je z oceli vyrobené v České republice,“ upřesňuje fyzik.

Na zásadní objev se stále čeká

Po dvaceti minutách opět vyjíždíme výtahem na zemský povrch. Stanislav Němeček v ruce drží dozimetr. „Oblast je prohlášena za francouzskou radiační zónu nejvyššího stupně. Pro návštěvníky tu nicméně je bezpečno. Tento dozimetr ukazuje, že nedostali žádnou nebezpečnou dózu,“ vysvětluje.

Pohled do šachty. Pod námi se nachází ATLAS

Z hlavy sundávám červenou helmu, kterou jsem na sobě měl celou dobu pod zemí. Pak už bezpečnostní kontrolou procházím znovu ven.

„Každý menší experiment zatím potřeboval čas na to, aby se zaběhl,“ shrnuje Stanislav Němeček dosavadní úspěchy Evropské organizace pro jaderný výzkum. Na velký objev se tak stále ještě čeká. „Pořád doufáme, že objevíme něco zcela nového,“ uzavírá.

V čem konkrétně experiment ATLAS spočívá? Také o tom Vladimír Kroc mluvil s Jiřím Kvitou, který v CERN pracuje už třetím rokem. Zaznělo však mnoho dalšího. Rozumí Jiří Kvita laickým obavám z urychlování částic? A k čemu vlastně výsledky experimentu ATLAS mohou sloužit?


Zvětšit mapu: CERN v Ženevě

autor: Pavel Polák
Spustit audio