Field recordings – externí mikrofon pop music

14. únor 2012

Český ekvivalent nahrávek pořízených v terénu není úplně nejšťastnější. Ze sousloví „terénní nahrávky“ získáte pocit, že proto, abyste nachytali pořádné zvuky okolního ambientu, je třeba vyjít za město na nejbližší strniště.

Přitom poprvé se s tímto termínem setkáváme u záznamů historického významu. Sbírka terénních nahrávek amerického archiváře tradiční hudby Spojených států Alana Lomaxe zachycuje muzicírování od blues přes country až k indiánské tradici a je ozdobou národní knihovny amerického Kongresu. S rozvojem a zlevňováním záznamových zařízení se pojem field recordings začal přelévat do nových končin a dnes výrazně ovlivňuje i populární muziku v nejširším slova smyslu.

Ještě jednou se vrátíme do minulosti. I když před pár desetiletími znamenalo vyjít mimo sterilní prostředí nahrávacích studií pěknou fyzickou námahu (přece jen vláčet s sebou zpropadeně těžké cívkové magnetofony, nebo lehké nahrávací flashové přístroje je docela velký rozdíl), i tak našly terénní nahrávky celou paletu uplatnění. „Hudba našeho okolí“ dokreslovala tehdejší populární tvorbu všeho druhu spíše filmovým způsobem, případně se následnou manipulací nahraných pásků ihned vrhla po vzoru Johna Cage nebo otce industriálního hluku Luigiho Russola do undergroundových experimentů. Postupem času se kolážovitý způsob zacházení s nahrávkami začal uplatňovat i v nižších partech moderní hudby. Vzpomeňme na Peek A Boo temných Siouxie And The Banshees, plně v osidlech páskových manipulací, nebo tvorbu Art Of Noise, jejichž snahou bylo budovat mosty mezi hlukovou avantgardou a taneční elektronikou.

Je zajímavé, že i když teoreticky měli podobnou šanci zatáhnout do hry okolní zvuky hiphopeři, jejich kradení střípků do podkladů nekonečného rýmování se field recordings vyhnulo velkým obloukem. První hudební žánr, který found sounds vyšel vstříc s otevřenou náručí, byl zuřivě pučící kmen taneční elektroniky. Ten nejenže užíval zvukové stopy z televizního či rozhlasového vysílání tradičně popisným způsobem, ale byly to často právě terénní nahrávky, které daly skladbě či celému albu základní tvar.

02392136.jpeg

Robin Rimbaud aka Scanner rozehrál na pozadí vzkazů z telefonních záznamníků a náhodně nachytaných hovorů v mobilní síti hlubší úvahu o osobní svobodě, Nor Biosphere zpomalil díky nahrávkám z okolí svého domu, aby úchvatně spojil taneční pozadí se statickým prostředím své domoviny. Na druhou stranu Matthew Herbert se na delší dobu usadil v kuchyni, aby různě zmutovanými nahrávkami zdejšího cvrkotu naplnil album Plat du Jour, a americká dvojice The Books předvedla, že pohybovat se na hudebním smetišti hluku a vyprodukovaného hudebního odpadu může přinést najednou strhující zábavu, ale i mrazivou výpověď.

02099807.jpeg

Dnes terénní nahrávky doslova vládnou světu. V prostředí levných softwareových prostředků na úpravu a editaci zvuku můžete natočit symfonickou báseň boucháním do trubek ústředního topení a preludováním na kaprovou pilu. Veškerý zvuk se dá zmorfovat do tisíce podob a na druhou stranu hudebníci pochopili, že okolní prostředí skýtá takové množství zvukových impulzů, že by bylo hříchem toho nevyužít. Největším uměním nejen v avantgardních kruzích, ale dnes i v nejčistějším mainstreamu se tedy nestává užít novátorskou techniku, ale tímto způsobem přinést univerzálně strhující výpověď. Field recordings jsou ideálním prostředkem, jak toho nakonec dosáhnout.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio