Únorové vydání měsíčníku Vesmír

Nové vydání Vesmíru nabízí, jako obvykle, celou řadu nových vědeckých poznatků z živé i neživé přírody - například o tom, jak se pavouci brání mravencům, jak slyší ryby nebo jaké informace o dějinách klimatu mohou poskytnout peruánské Andy. Petr Zouhar pod titulkem Plynová válka proti antibiotikům popisuje, jak bakterie využívají oxid dusnatý a sirovodík - a jak by se poznání tohoto mechanismu mohlo využít k posílení účinnosti našich antibiotik. Zajímavé téma nastolila Lenka Záveská Drábková svým článkem Čárový kód života - Utopie či realita? Popisuje snahy o vytvoření "encyklopedie života na Zemí" na základě identifikací jejich DNA, kdy by - podobně jako zboží na regálech obchodů - měl každý organismus svůj charakteristický a jedinečný "čárový kód". Nebyl by však samozřejmě založen na číslech, ale vycházel by z genetických znaků. Myšlenka to není nová, ale její realizace je z mnoha důvodů nesmírně obtížná. Podaří se nakonec problémy překonat a nahradí čárové kódy DNA klasickou taxonomii?

Pozoruhodná je práce Filipa Stehlíka a Jaroslava Kadlece Dolní tok Moravy v holocénu aneb co řeka napsala do svého archivu. Píší - cituji: "Říční niva - tj. území přirozeně zaplavované během povodní - je ve Strážnickém Pomoraví široká tři a půl kilometru a na délku měří asi 10 km. Mezi povrchem nivy a skalním dnem údolí se skrývá až 17 m říčních uloženin, ve kterých je zapsána historie chování řeky. Sedimenty se uložily v průběhu poslední doby ledové a v současné době meziledové (holocénu)". - konec citace. Autoři podrobně popisují své výzkumy nivních usazenin a jejich rozložení v čase, analýzy pylů rostlin, vzorků kmenů, fragmentů dřev, uhlíků i historických geografických a geodetických podkladů. Na jejich základě píší dramatický příběh řeky Moravy od konce poslední doby ledové až do současnosti.

Únorové vydání měsíčníku Vesmír předkládá také celou řadu filozofických otázek nutících k hlubšímu zamyšlení. Miloslav Petrusek nastoluje palčivý problém toho, zda v dnešní době potřebujeme hrdiny, jejichž kult byl vždy součástí každé tradice, nebo zda čas ctění hrdinů už minul. Nastává tak přeryv a diskontinuita mezi minulostí a současností? Autor konstatuje: Nahradily dnes hrdiny mediální celebrity? Víc otázek než odpovědí nabízí článek O životě v časech postheroických aneb Potřebujeme hrdiny?

Zuzana Štěrbová a Jaroslava Valentová shrnují výsledky výzkumů zaměřených na to, jak si vybíráme partnera - zda podle podobných, nebo naopak podle odlišných vlastností a znaků, z čeho vniká nesoulad mezi preferovaným a skutečným partnerem, jaké strategie při výběru partnera používáme a co je ovlivňuje. Konstatují - cituji: "Snaha odhalit klíč, podle něhož si vybíráme partnery, je takřka nekončící, což se odráží i v neustále narůstajícím počtu studií zkoumajících tuto problematiku. Na jejich základě se ukazuje, že existují jak preference, které se u lidí vyskytují stabilně v různých obdobích či kulturách (např. symetrie), tak preference, které jsou velice variabilní. Mnoho současných výzkumů se zaměřilo na testování dvou základních teorií, které se snaží individuální preference ve výběru partnera objasnit. První z nich je teorie homogamie, podle níž u partnerů preferujeme sobě podobné charakteristiky, zatímco podle druhé, tzv. teorie komplementarity, jsme naopak přitahováni partnery s vlastnostmi opačnými, než máme sami.". Kterou z teorií výzkumy potvrzují? A co když naše preference neodpovídají skutečnému výběru partnera? Z čeho pramení rozpolcenost lidských tužeb a reálného jednání? To se čtenář dozví v poutavém článku Vrána k vráně aneb Protiklady se přitahují. Autorky ho uzavírají slovy - opět cituji: "Možná by bylo trefnější známá pořekadla spojit dohromady, například tak, že vrána k vráně sedá, jedna je však bílá a druhá černá."