Islands: Poťouchlé rozchodovky z Kanady

15. únor 2012

Nicholas Thorburn, který si říká taky Nick Diamonds, patří k hvězdám kanadské indie rockové scény. Jako šéf kapely Islands si vydobyl respekt skvělými deskami Return To Sea nebo Arm's Way. Jak to dopadá, když místo epických kompozic vsadí na něžné rozchodové skladby, se dozvíte v recenzi jeho aktuální desky A Sleep & A Forgetting.

Kanadský hudebník Nicholas Thorburn plní už dlouhé roky roli jakéhosi rozjančeného dítěte současné kytarové indie scény. Svědčí o tom nejenom jeho vypečený účet na Twitteru, ale i fakt, že se intenzivně oddává experimentování s nečekanými hudebními žánry. Ale pozor – přestože si Thorburn, který často vystupuje pod jménem Nick Diamonds, buduje lehce autistickou image, neznamená to, že by tím nějak trpěla jeho hudba. Právě naopak.

V dnes už rozpadlé kapele The Unicorns naznačil, do jakých dálek je možné natáhnout hranice kytarového rocku, svoji vizi imaginativních hitovek pak ještě konkrétněji vykreslil pod hlavičkou kapely Islands. Zejména první dvě desky, tedy Return To Sea a Arm's Way, patří ke zlatému fondu kytarové hudby po roce 2000.

02556572.jpeg

I tomu největšímu šoumenovi ale občas ztuhne úsměv na rtech, zvlášť když se jedná o partnerské vztahy. Na druhou stranu, z historie populární hudby víme, že motorem vzniku těch nejlepších desek bývá často rozchod. A to je přesně případ čtvrté řadové desky Islands pojmenované A Sleep & A Forgetting.

Psaní materiálu pro kapelu Islands, která se dá považovat za Thorburnův sólový projekt, začalo totiž přesně na Valentýna roku 2011, těsně po rozchodu Nicholase s jeho přítelkyní a přestěhování z New Yorku do Los Angeles. Tam se Thorburn rozhodl přetavit svoje zklamání z partnerského života v desku, která prý měla být jeho zatím nejosobnější.

Už samotné téma alba předznamenává, že skladby budou tentokrát spíše pomalejší, obrácené do sebe a více či méně zadumané. Rozhodně se nedá říct, že by deska byla konceptuální, tematické pojítko je ale zjevné a na první poslech alba slyšitelné. Naštěstí je ale Diamonds člověk, který dokáže i z poměrně konvenčně vystavěných písní svým charismatickým projevem vykřesat záblesky originality.



Nebyl by to totiž on, kdyby k posmutnělým skladbám poťouchle nepřisypával drobné koření z ironie a cynismu a zároveň uměl skrýt, jak moc vážně tu kterou skladbu myslí. Když tedy Diamonds v závěrečné písni Same Thing deklamuje, že „miloval dívku, ale je to pryč a už nikoho na světě milovat nebude“, není to uplakaný derivát z tisíců podobných popových veršů, ale spíš šibalské mrknutí směrem k vědoucímu – posluchači.

A Sleep & A Forgetting je album rozkročené mezi dvěma proudy. Niterné a upřímné a zároveň žonglující s konceptem rozchodové desky jako takové. Některé fanoušky dřívějších opulentních kompozic Islands může zklamat, jiným ale nabídne sevřenou a velmi dobře vystavěnou desku, která je na první pohled nepatrná, ale otevírá se s každým dalším poslechem.
Nick Diamonds má v sobě zkrátka něco, co vás nutí věřit mu každé slovo a zároveň tušit, že ho vlastně zase tak vážně nemyslí.

02556571.jpeg
autor: Jiří Špičák
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.