Gonjasufi: Katarzní cesta psychedelického samuraje

15. únor 2012

Samorostů typu Gonjasufiho ve světě nezávislé hudby mnoho není. Jedna z nejcharismatičtějších tváří labelu Warp, pouštní mystik a rapující jogín, přízrak kalifornské scény i milovník jazzu – Sumach Ecks, jak zní Sufiho občanské jméno, je těžko zařaditelný exot.

Přede dvěma lety nadchnul většinu znalého i laického publika deskou A Sufi and A Killer – měňavkovitou plejádou pokroucených lamentů, beroucí si své z hip hopu, elektroniky, soulu, funku i disca a ve výsledku zhmotňující jeden z nejeklektičtějších hudebních zářezů roku 2010. Snad jediným pojítkem gargantuovského alba byl Gonjasufiho hlas – nezaměnitelný hrdelní vokál, který z nestejných fragmentů stvořil moment opravdové revelace, duchovního prozření pozemského hříšníka.

Velký podíl na celkovém zvuku desky měla tehdy producentská esa labelu Brainfeeder Flying Lotus a Mainframe – gros beatové práce však připadlo na Gonjasufiho kamaráda z dětství Williama Bensussena alias Gaslamp Killera. Vlasatý excentrik a jeden z nejoriginálnějších beatmakerů kalifornské scény se ostatně otiskl i do názvu A Sufi and A Killer. Spolupráce s Gaslamp Killerem Gonjasufiho směřování silně ovlivnila – stále však šlo především o zhmotňování vizí samotáře z Mojavské pouště u San Diega. V hledání vlastního já pokračuje Gonjasufi stále – a po EP The 9th Inning se staršími věcmi tak aktuálně činí i na minialbu MU.ZZ.LE.

Desku MU.ZZ.LE tentokrát natáčel Gonjasufi takřka výhradně sám – a absence producentských střelců Gaslampova formátu tak může být jejím největším nedostatkem i devízou zároveň. MU.ZZ.LE je asi nejblíže tomu, jak by zněl Gonjasufi bez přidaných hudebních hodnot. Přes charakteristicky zakouřenou zastřenost máme nyní co do činění snad s ještě více syrovým zvukem. Deset krátkých skladeb má energický punkový drive a namísto kontemplativních přesahů tentokrát útočí bez varování – stejně jako rozhněvaný pes bez onoho košíku z názvu desky.

02555553.jpeg

Gaslampova produkce je čitelná pouze ve skladbě Nickels and Dimes, která se ostatně na Youtube objevila už před dvěma lety – zbytek písní má spíše než k psychedelickému beatovému eintopfu blíže k angažovanému trip-hopu Trickyho z doby někdy před 15 lety. Gonjasufiho hlas zde opět plní funkci pevně rozechvělého bodu – tentokrát však proniká pod kůži jogína s uhrančivým pohledem bez výhrad a kompromisů. MU.ZZ.LE je ostře osobní zpověď o posedlosti vztekem a zatím nejhlubší cesta do Gonjasufiho zvrásněné duše. Dle jeho slov prý ona cesta k ní vede přes bolest – a ta jako určující emoce z MU.ZZ.LE odkapává v hutných dávkách.

autor: Jan Bárta
Spustit audio