Změlík vs. Šebrle. Cestování v čase? Ne, exhibice pro děti
Příklady táhnou. To je vcelku známá pravda a zároveň osvědčený recept. Chcete někoho něco naučit? Ukažte mu to. Chcete někoho pro něco nadchnout? Dokažte mu, že vás to baví také. Zvlášť to zabere ve chvíli, kdy jsou v roli hýbajících se figurantů hned dva olympijští vítězové.
Robert Změlík triumfoval v Barceloně v roce 1992, Roman Šebrle o 12 let později v Aténách. Oba jsou desetibojaři, ale dětem předvedli napínavé souboje v disciplínách, ve kterých se ani na hrách v Londýně závodit nebude.
Roman Šebrle s Robertem Změlíkem začali soupeřit až po vyhlášení vítězů úvodních disciplín dětského pětiboje. Jejich kategorie ročníků 1969–1974 jaksi nebyla jimi samotnými vypsána. Ovšem nijak to neubralo jejich rivalitě a chuti porazit jeden druhého.
Roman Šebrle podotýká: „Podle mě stačí, aby děti viděly, kolik skočíme a hodíme, a aby je to motivovalo do vlastních soubojů.“
Dvoukilové medicinbaly, kterými házel Roman Šebrle, sice duněly o palubovku sokolovny v pražských Riegrových sadech více, ale ty Roberta Změlíka létaly dále. Šanci na odvetu dostal Šebrle při druhé disciplíně, trojskoku žabákem.
Dvě generace desetibojařů
Úsilí Romana Šebrleho povzbuzovaly dětské hlasivky vydatněji než snahu Roberta Změlíka. Vysvětlení je snadné. „Roberta Změlíka vidíme poprvé,“ přiznávají malé divačky.
Roberta Změlíka by poznaly spíše jejich maminky. Roman Šebrle navíc stále ještě závodí. Souboj dvou slavných desetibojařů nakonec dopadl nerozhodně a cena pro vítěze se půlila.
Člověk by neřekl, jak může trojskok žabičkou někoho tolik zpotit a vyčerpat. „Když skočíte deset žabáků, poznáte, jaká je to obrovská svalovice v nohách. Vždycky se zapotíme, když spolu soutěžíme,“ popisuje Robert Změlík.
Roman Šebrle s úsměvem kontruje: „Já třeba zpocený vůbec nejsem. Byl jsem trošku, ale jen proto, že jsem se bál, že prohraju.“
U dortu už žádné soupeření o nejlepší kousek nehrozí. „Musím říct, že Robert si dortu trošku vzal, ale dal ochutnat i mně,“ směje se mladší z obou desetibojařů.
Příprava na olympiádu i výchova budoucí generace
Ten v současnosti naplno nejen závodí, ale také trénuje. Nejen kvůli halové sezóně, ale hlavně v přípravě na letní olympijské hry v Londýně, kam by se rád dostal.
Dopoledne mezi dětmi mu zapadlo do přípravy. „Je to příjemná psychická relaxace,“ přiznává. „Dvě disciplíny navíc neunaví. Jsem v závodním období, tak mě neunaví ani žabák, ten by mi mohl spíše pomoct.“
Jako by Romanovi Šebrlemu pomohla přítomnost dětí omládnout. Samozřejmě se nebránil rozdávání autogramů a fotografování na památku. Jedním z mála z dětí, které se mu dívalo přímo do očí, byla vysoká Míša z Chomutova.
„Měřím 182 centimetrů ve třinácti letech. Se školou jsem na takovéto sportovní akci už poněkolikáté,“ říká. Odznak všestrannosti olympijských vítězů – stejně jako třeba soutěže v basketbalu nebo atletický Pohár rozhlasu – zapadá do myšlenky, kterou vyslovil Roman Šebrle: „Hlavní cíl je přivést děti ke sportu, probudit, co v nich je, a vychovat z nich slušné, zapálené a férové lidi.“
Zvětšit mapu: Roman Šebrle a Robert Změlík závodili na pražských Vinohradech
