Kůzlata získávají přízvuk
Nejen lidé si umí chytit přízvuk, zvládnou to také pět týdnů stará kůzlata. Dokazují to experimenty s mláďaty koz kamerunských.
Schopnost jedince měnit zvuk svého hlasu podle sociálního prostředí se označuje jako vokální plasticita. U lidí je extrémně rozvinutá, což umožňuje produkovat širokou škálu různých zvuků nebo získat určitý přízvuk. Předpokládá se, že u většiny ostatních savců (výjimkami jsou například kytovci či netopýři) je vokalizace předurčená geneticky a schopnost učení je velmi omezená. Studie britských vědců však naznačuje, že tento pohled nemusí být správný.
Výzkum probíhal na skupinách mláďat koz kamerunských, které tvořili sourozenci nebo poloviční sourozenci. Zvuky, které kůzlata vydávala, vědci zaznamenávali ve dvou sociálně a ekologicky významných obdobích. Prvním je věk jednoho týdne, kdy se kůzle spolu se svými sourozenci skrývá před predátory. Druhé přichází ve věku pěti týdnů, kdy kůzlata vytvářejí sociální skupiny se svými vrstevníky.
Kozy mají velmi omezený hlasový repertoár a geneticky příbuzní jedinci mají podobné hlasy. Analýza nahrávek však ukázala, že mečení polovičních sourozenců si je podobnější, pokud kůzlata vyrůstají ve stejné sociální skupině. Naznačuje to, že kůzlata dovedou měnit své hlasy v závislosti na sociálním prostředí a stejně jako lidé získávají určitý „přízvuk“.
Zdroj: Queen Mary, University of London
-----
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
