Předimenzovaní kojoti z doby ledové
Kojoti z období pleistocénu byli stejně velcí a robustní jako vlci. Během pouhého tisíce let po vyhynutí megafauny se však zmenšili na současnou velikost.
Dnešní severoameričtí kojoti (Canis latrans) váží 10 až 18 kilogramů. V období pleistocénu však byli větší i robustnější – tehdejší kojoti vážili něco mezi 15 a 25 kilogramy, což znamená, že byli stejně velcí jako vlci. Zjistila to Julia Meachenová z National Evolutionary Synthesis Center v Durhamu, která porovnávala kostry kojotů staré až 38 000 let se současnou populací. Ke zmenšení kojotů došlo na konci pleistocénu před 10 000 až 11 500 lety. Tisíc let vypadá z geologického hlediska jako mrknutí oka, takže se nabízí otázka, co je příčinou náhlého velikostního rozdílu mezi kojoty z pleistocénu a holocénu.
První možností je změna klimatu. Před 10 000 až 15 000 let se oteplilo až o šest stupňů Celsia a je známo, že v teplejším klimatu mají zvířata sklon se zmenšovat. Hledání vztahu mezi tělesnou velikostí a klimatem prostředí však ukázalo, že teplota na velikost kojotů vliv nemá. Mohl roli „zmenšovatele“ sehrát člověk, který dorazil do Severní Ameriky asi před 13 000 lety? Je možné, že lidé selektivně vybíjeli velké kojoty tak dlouho, až se druh zmenšil? To zatím kvůli nedostatku fosilních nálezů v podobě zářezů kamenných nástrojů na zvířecích kostech nemůžeme říci.
Daleko pravděpodobnější vysvětlení je, že kojoty zmenšil nedostatek potravy a vymizení některých potravních konkurentů. Asi tisíc let předtím, než se kojoti „scvrkli“ na současnou velikost, zmizely ze Severní Ameriky desítky velkých druhů savců. Až do té doby mohli kojoti lovit pestrou škálu kořisti včetně koní, lenochodů a velbloudů. Velké vymírání na konci pleistocénu přežili, ale strádali a museli se přeorientovat na menší kořist. V takové situaci byla zvýhodněna menší zvířata, kterým stačilo menší množství potravy. Zároveň se kojoti zbavili svého hlavního soupeře – pravlka obrovského (Canis dirus). Jakmile vyhynul, nepotřebovali být tak velcí k tomu, aby obstáli v boji o potravu.
Zdroj: PNAS
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
