SvětOběžník: Principy ruské zahraniční politiky

Ruská zahraniční politika se řídí pěti zásadami, které v roce 2008 představil tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv. Jde o dodržování mezinárodního práva, o vytváření multipolárního prostředí, o snahu, aby Rusko se svými partnery vycházelo a nedostávalo se do izolace, na čtvrtém místě je ochrana vlastních obyvatel a na pátém udržení sfér vlivu, v nichž má Rusko privilegované zájmy.

Všech pět konceptů spolu souvisí, aktuálně je však i v souvislosti se Sýrií často skloňovaný multipolarismus. Co tento pojem v ruském pojetí znamená?

„Velice často je to asi něco jiného, než si představuje třeba Západ. Je to věc vztahu ruské zahraniční politiky a té vysoké politiky, i domácí, k tomu, co se ve světě děje. Vidíme, že Rusové mají velmi často odlišný názor na vývoj v takových zemích, jako byla loni Libye, jako je v současné době Sýrie nebo Írán," vysvětluje ve SvětOběžníku komentátor ruského dění z Českého rozhlasu 6 Libor Dvořák.

Důraz na rozmanitost

Ropovod|foto: Stock Exchange

A poměrně explicitně se k otázce, jak si Rusko představuje multipolární svět, vyjádřil i prezident Medveděv, když všech pět principů představoval: „Svět by měl být multipolární, unipolarita je nepřijatelná, dominance je nepřípustná. Nemůžeme přijmout světový pořádek, v němž rozhoduje jedna země, i když natolik významná jako Spojené státy americké. Takový svět by byl velmi nestabilní a neustále ohrožovaný konflikty," stojí v oficiálním zdůvodnění.

A jak upozornil Libor Dvořák, důraz na názorovou mnohost není v ruské politice žádnou novinkou. „Sukus ruské zahraniční politiky spočívá v představě, která se nese řekl bych už z 90. let, z dob prezidenta Borise Nikolajeviče Jelcina. Rád hovoříval o mnohopolárním světě, čímž automaticky narážel na to, že bipolární svět z dob studené války skončil a je třeba vybudovat takovou mezinárodní scénu, kde by se rozhodovalo ve více centrech než jen v Moskvě a ve Washingtonu. Rusové mají takový řekl bych až obsedantní pocit, že jim někdo chce jejich vytoužený velmocenský statut vzít. Často hovoří o tom, že Američané by o dění ve světě rádi rozhodovali sami. A tím se také řídí jejich postup ve zcela konkrétních kauzách," dodává.

V souvislosti se Sýrií čelí Rusko, které spolu s Čínou zablokovalo přijetí rezoluce OSN, obviněním z toho, že záměrně ochraňuje Asadův režim, s nímž má dlouhodobě dobré vztahy. Rusko své rozhodnutí ale zdůvodňuje tím, že odmítá zasahovat do vnitřních záležitostí suverénního státu. Se zbytkem mezinárodního společenství se shoduje na tom, že je třeba násilí v Sýrii ukončit, otázkou je ovšem jak.

Postoj vůči Sýrii je ale jen jednou částí komplexu zahraniční politiky, momentálně tou nejsledovanější. Blízký východ patří spolu s východní Evropou do oblasti ruského zájmu, jako svou sféru vlivu by Rusko rádo vidělo i Arktidu, která slibuje bohatá ropná naleziště. Účinným nástroje ruské diplomacie je totiž ekonomický vliv a tomu velmi pomáhá i ruská energetická dominance. O tom všem mluvil ve SvětOběžníku Libor Dvořák, celý rozhovor si můžete poslechnout zde: