Šnek vyrábí elektřinu

V minulosti se podobným způsobem povedlo využít přirozených chemických procesů, které probíhají v hroznech vína či v metabolismu švábů. Ve všech případech hraje hlavní roli přenos elektronu z molekuly jednoduchého cukru, např. glukózy, na molekulu kyslíku.

Taková „kyborgizace šneka“ vypadá tak, že z otvorů v ulitě jsou ven vyvedeny dvě elektrody, které jsou pak pomocí svorek připojeny do elektrického obvodu. Na anodě přitom probíhá oxidace glukózy a na katodě redukce kyslíku. Když mezi oběma elektrodami protékají elektrony, v obvodu vzniká elektrický proud.

Dlouho, ale slabě

V hroznovém víně nebo v těle švába může podobný palivový článek fungovat několik dnů či týdnů. V případě šneka už může jít o měsíce. Přitom takový palivový článek podle vědců nijak negativně neovlivňuje život či zdravotní kondici šneka.

Zvláštním problémem a vlastně i kamenem úrazu je ale poměrně nízký příkon, který tímto způsobem můžeme z metabolismu šneka získat. V prvních minutách sice dodává až 7,5 microwattu, ale potom se zásoby glukózy v blízkosti elektrody vyčerpají a dlouhodobý stabilní výkon činí jen 16 setin microwattu. Příkon závisí i na tom, jestli se šnek dobře najedl nebo jestli odpočíval.

Šneci, ale i někteří červi, humři nebo některé druhy hmyzu mohou být v budoucnu vhodným zdrojem energie např. pro pohyblivé senzory nebo pro bezdrátové vysílače. Uvažuje se dokonce i o tom, že některé elektronické tělní implantáty, např. kardiostimulátory, by mohly být napájeny z pacientova krevního cukru, tedy opět z glukózy.

Zdroj: Physorg.com