Americkou „zelenou horu“ se vyplatí vidět, i když není zelená

Položte dvě Německa vedle sebe. Přidejte k tomu Českou republiku a získáte představu o území, které ve Spojených státech tvoří národní lesy. Jsou sice méně známé než oblíbené národní parky, ale stojí za pozornost a hlavně za návštěvu.

Křišťálově čistá voda se tříští na smaragdově zabarvených kamenech. Vodopád je zarámován čerstvou jarní zelení keřů, zastřešených temnějším odstínem jehličnanů. Snadno pochopíte, proč je název amerického státu Vermont odvozen z původního francouzského „vert mont“, což doslova znamená „zelená hora“.

Je to památka na první osadníky, kteří sem pronikali ze sousedního Quebecu v Kanadě a mluvili francouzsky, ale také odraz všepronikající zeleně, kterou tenhle kout Ameriky oplývá. Jméno zdejšího národního lesa už je poangličtěno na Green Mountain.

Národní lesy jsou svobodnější než národní parky

Čímsi jako vrchní lesnicí je tady Colleen Madridová. Vysvětluje hlavní rozdíl mezi národními parky a lesy: „Národní lesy jsou určeny pro širší využití. Sloužíme pro rekreaci a ochranu původní flóry a fauny. Máme tady rezervace s velmi přísným režimem. Současně se u nás těží dřevo a místy i nerosty. Staráme se o ochranu přírody v souladu s lidskou činností. Máme širší mandát, naopak národní parky jsou úžeji zaměřeny.“

V národních lesích mají návštěvníci větší volnost pohybu. „To je další rozdíl. V národních parcích můžete tábořit jenom na vyhrazených místech. U nás můžete tábořit i v lese,“ doplňuje Colleen.

V celých Spojených státech je tedy pořádně velký výběr. Národní lesy totiž pokrývají plochu necelých 800 tisíc kilometrů čtverečních. Pro názornost: je to, jako kdybyste vedle sebe položili dvě Německa a přidali k tomu ještě celou Českou republiku.

Na tomhle území – pravda, rozesetém po všech 50 amerických státech – můžete tábořit zadarmo. Federální správa sice označuje místa, kde to není povoleno (musíte se například držet 60 metrů od silnic, stezek nebo vodních toků), ale na většině území lesa si můžete postavit stan, kde chcete. Přinejmenším v některých ohledech zůstává Amerika velmi svobodnou zemí.

Nejkrásněji je na „zelené hoře“ na podzim

„Ze všech 155 národních lesů a 20 stepí jsme na desátém místě v počtu návštěvníků. Na severovýchodě země jsme druzí. Hodně lidí sem jezdí za odpočinkem. Nabízíme sjezdovky, trasy pro horská kola, terény pro ornitology, lov i rybaření,“ vypočítává Colleen.

„Řeky se dají sjíždět na kajacích, pro vodáky jsou tu i jezera. Potkáte tady hodně lidí na koních. Pro takové aktivity slouží zvlášť vyhrazená část lesa. Je tady prostě spousta možností pro rekreaci,“ vychvaluje Colleen lesní panství, které má asi 80 jejích podřízených na starosti.

Návštěvu jsem si, pravda, moc dobře nenačasoval. „Hodně návštěvníků máme na podzim. Teď tady ještě moc listí na stromech neuvidíte. Barevná paleta se naplno rozvine na podzim. To se lesy rozzáří červení a celou škálou žlutých odstínů. Je to krásné,“ láká mě Colleen k další návštěvě.

Něco mi říká, že ji vyslyším. Americkou „zelenou horu“ asi stojí za to vidět i v době, kdy není zelená.


Zvětšit mapu: národní les Green Mountain

autor: vpo
Spustit audio