Bez chemie a s láskou. Tak zrají české sýry v Chorvatsku

Jste-li milovníky sýrů, a to zvláště domácí výroby, nemusíte vážit cestu do Francie, Švýcarska nebo jiné sýrové velmoci. Výtečné a rozmanité sýry vyrábějí také chorvatští Češi ve svých malých, domácích sýrárnách.

Dům paní Adély Jarešové najdete v malé vesnici na cestě mezi Daruvarem a Pakracem. Na statku u Jarešů teď vládne čilý stavební ruch, protože paní Adéla s manželem modernizují a přestavují celý dům. Chtějí tu vytvořit i několik místností pro turisty – malé etnografické muzeum, přijímací pokoj a také výrobnu sýrů s ukázkami výroby.

Tradičně, bez pasterizace

„Tady dochází k příjmu mléka,“ ukazuje paní Adéla. „Vše, co do mléka nepatří, se tu odstraní. Nemusíme přistupovat k pasterizaci a sterilizaci mléka. Právě v tom spočívá náš tradiční způsob výroby sýrů a tvarohu.“

Začíná ochutnávka: nabídka sýrů je pestrá

Tradičním způsobem tu připravují nejen sýry, ale i máslo. „Pro umlácení smetany v máslo je potřeba značná síla,“ usmívá se paní Adéla. „Do másla nepřidáváme žádnou chemii. Lidé si naše výrobky pochvalují, jelikož jsou čistě přírodní.“

Na statku u Jarešových vyrobí tak kilo dvě másla měsíčně. „A to pouze tehdy, když nám zbude smetana. Když ji všechnu prodáme, máslo nevyrábíme,“ dozvídám se.

Od jedné krávy ke dvaceti

V roce 1992 manželé Jarešovi začínali s jedinou krávou a dvěma koňmi. „Začali jsme vyrábět tvaroh. Pak jsme koupili druhou krávu, krátce nato následovalo pět jalovic,“ vzpomíná paní Jarešová.

Čtěte také

Nechtěla jsem jít do města a manžel se mi přizpůsobil. Opustil svou pozici mistra a na sto procent jsme se pustili do zemědělství. Tehdy jsme sázeli i zeleninu, měli jsme pár prasat a dělali jsme zkrátka vše, co se dalo prodat,“ pokračuje.

V roce 2005 ona a její manžel vlastnili 12 krav. Mléka tenkrát vyrobili kolem 30 tisíc litrů ročně. V roce 2008 už to bylo 120 tisíc litrů mléka za rok. „Dnes máme dvacet krav, denně tak připravíme kolem 300 litrů mléka,“ počítá majitelka statku.

Práce pořád dokola

To už se spolu s ní jdu podívat na krávy. Mezi krávy přichází dokonce i koza, kterou paní Adéla láskyplně oslovuje jako Šárku a která má po statku zcela volný pohyb.

Adéla Jarešová zdůrazňuje, že práce na statku není žádný med, do města by však jít nechtěla

„Přiběhne na zavolání,“ podotýká paní Adéla. Nedá mi to a hned si kozu otestuji. „Šárko!“ volám. Mám úspěch – jak se zdá, koza Šárka si chce hrát.

„Je to stále dokola. Mám na starosti chlév, sýrárnu, manžel pracuje na poli. Máme opravdu hodně práce, ale vybrali jsme si ji sami. Nikdo nás do toho nehnal,“ říká majitelka statku.

„Naší prací si dokážeme i vydělat,“ podotýká přitom. „Pracujeme však od šesti od rána do deseti hodin večer.“

Sýr s kopřivou i s paprikou

Nebyla by to správná prohlídka statku, kdyby nedošlo na ochutnávku sýrů. „Tohle je pravý chorvatský sýr s kopřivou. Nabídnu vám i ostrý sýr s paprikou nebo obyčejný sýr, který je neochucený,“ ukazuje Adéla Jarešová.

Čtěte také

Mezi sýry je dokonce jeden, který nese její jméno. Říkají mu tady Adéla Jareš. Označení „Jareš“ nesou všechny místní sýry. Jak musím potvrdit, jsou výborné.

„Na tento tvrdý sýr spotřebujeme mezi 12 a 15 litry mléka,“ poodhaluje paní Adéla, jak zdejší sýry vznikají. „Jde o přírodní sýr bez jakékoliv chemie, která by objem sýru navýšila a učinila ho konkurenceschopným. Svůj prodej si náš sýr musí vybojovat svou kvalitou, ne cenou.“

Doma mluví česky

Odbytištěm pro sýry rodiny Jarešových jsou především jednotlivé domácnosti. „Prodávali jsme i v obchodech, mnoho z nich však postupně ukončilo činnost,“ vzpomíná paní Adéla.

Každý ze sýrů nese označení Jareš

Její rodina, přestože žije už dlouhá léta v Chorvatsku, spolu mluví česky. „První slovo, které řekly mé děti, bylo české. Jsme rádi, že je tomu tak. Hodně nám v tomto pomohla místní česká škola. Vesnice, které českou školu nemají, postupně svůj jazyk ztratily, což je velká škoda,“ soudí česká krajanka žijící v Chorvatsku.

Jak jste slyšeli, na tomto statku český jazyk a sýry zrají do krásné podoby.

Spustit audio

Související