Soběstačná robomedúza

Podmořský bionický stroj s názvem Robojelly vyvinuli vědci z Texaské university v Dallasu, z Virginské techniky a z dalších amerických pracovišť. Při konstrukci robota jeho tvůrci dokonale napodobili fyziognomii mořských medúz včetně principu jejich pohybu. Mořská medúza se pohybuje především pomocí cyklických pulsů, při kterých se její svaly a zvon z těchto svalů utvořený střídavě smršťují a uvolňují. Během této operace medúzy cyklicky vytlačují a nasávají vodu. Využívají vlastně kombinace reaktivního proudového motoru a veslování. Pokud má ale podobně fungovat stroj, změny tvaru kladou velmi speciální nároky na použité materiály.

Teplotní šok

Vědci pro „zvon” zvolili slitinu s tvarovou pamětí na bázi niklu a titanu. Po odeznění přiloženého energetického impulsu se část stroje, kterou tvoří slitina s tvarovou pamětí, vrátí k původnímu tvaru. Je zajímavé, jak je vytvářen onen energetický impuls. Nejde o elektrické napětí, jak bychom možná čekali, ale o jakýsi teplotní šok. Teplo vyrábí speciální vrstva, kterou je materiál klobouku robomedúzy obalen. Tuto vrstvu, která generuje teplo, tvoří vícestěnné uhlíkové nanotrubičky obklopené platinovým nanopráškem. Platina tvoří vynikající katalyzátor pro chemickou reakci mezi kovem a vodou. Při této chemické reakci se voda rozkládá na vodík a kyslík, které spolu vzápětí prudce reagují a zároveň vzniká teplo. Díky zahřívání tvarové slitiny se osm segmentů klobouku robomedúzy periodicky smršťuje, a tak pracují její umělé svaly.

Robomedúza tedy nepotřebuje žádnou dodávku energie nebo paliva, všechno potřebné získá v reálném čase z vody. Stroj vědci zkoušejí v nádrži, do volného moře se ho zatím vypustit neodvážili. Na své vyřešení totiž čeká složitá otázka: jak přesně řídit směr plavby robota. směru jeho plavby, to bude třeba ještě řešit.

Zdroje: Popular Science, Physorg.com

-----