Proti korupci i zvůli úřadů Rusové protestují hudbou
Je libo rokenrol, hip hop, punk nebo jen obyčejnou kytaru? Ať už máte jakékoli preference, v Rusku mají poslední dobou tyto žánry jednoho společného jmenovatele – protest. Víc než 20 let od doby, kdy nespokojenost lidí ventilovali slavní „buřiči“ perestrojky, Rusové znovuobjevují sílu hudby.
Desetitisíce demonstrantů se v únorových mrazech zahřívaly podupáváním do rytmu vystoupení jedné z hlavních hvězd protestních 80. let Jurije Ševčuka. I dnes patří k nejvýraznějším hudebníkům a zároveň respektovaným osobnostem protestního hnutí.
„Ševčuk je jedním z mála lidí s neposkvrněnou reputací. I když všem nemusí být blízká jeho muzika, nepotkal jsem člověka, který by si ho nevážil a neuznával ho,“ poznamenává hudební kritik a producent Artěmij Trojický.
Klasický ruský rock má podle něj konkurenci i v nových žánrech. Ať je to elektro punk, nebo rap. K nejoblíbenějším v Rusku patří rappeři Vasja Oblomov nebo Ivan Alexejev aka Noize MC.
Společným jmenovatelem dnes je internet
Mladá generace umělců zpívá nebo rapuje o všech problémech trápících ruskou společnost – od politiky přes sociální otázky, úplatkářství až po ekologii. Podobně jako v 80. letech i dnes hudba sjednocuje tu část ruské společnosti, která žádá změnu. Klíčovou roli přitom, jak podotýká Artěmij Trojický, však hraje nové médium.
„Internet a sociální sítě jsou dnes společným jmenovatelem, v tom je největší rozdíl oproti 80. letům,“ říká Artěmij Trojický. Podle něho se v hudbě odráží to samé, co ve všech dalších oblastech ruského veřejného života – absolutní nedůvěra lidí k oficiálním tvářím a jménům. Přízeň publika získávají především ti, kdo si nezadají s vládní mocí.
Jedním z těch, koho vynesl do veřejného povědomí právě internet, je Jevgenij Titov. Píseň, ve které si vzděláním klasický muzikant bere nevybíravým jazykem na paškál současné poměry v Rusku, viděly na YouTube statisíce lidí. Neznámý muž s knírkem z jihoruského Krasnodaru se rázem stal celonárodní hvězdou.
„Doteď jsem překvapený, že moji písničku slyšelo a vidělo tolik lidí. Ruský protestní rock se do klasických ruských médií vůbec nemá šanci dostat. Rádiím jde hlavně o formu, ne o obsah. Podobné je to i s kluby, hlavně v regionech,“ říká Jevgenij, pro kterého je podle jeho slov muzika svým způsobem terapií.
Přimět lidi k akci
„Všechny pocity a emoce určitě pramení z mojí práce, kterou je novinařina. Když člověk pochopí, co se kolem děje, jak společnost reaguje a že s tím nejde nic dělat, nezbývá než vzít do ruky kytaru a všechno to ze sebe vyzpívat,“ vysvětluje Jevgenij Titov, regionální reportér opozičního listu Novaja Gazeta.
Témat ke své, jak říká, „hudební publicistice“ kolem sebe vidí celou řadu. Od policejní zvůle přes korupci až po ekologické dopady olympiády v Soči.
„Mým cílem je přimět lidi k akci, probrat je z letargie. Nejdůležitější je podle mne dělat to upřímně a čestně. Nedokážu vystát nespravedlnost, kterou kolem sebe vidím. Snažím se o všem vypovídat otevřeně a bez příkras. Potom můžete těmi nejjednoduššími slovy zapůsobit i na široké publikum,“ vysvětluje si Jevgenij možné důvody, proč jeho píseň zabodovala u tolika lidí.
Podobně jako další muzikanti ani on neočekává, že by se Rusko změnilo zanotováním několika taktů. Jak však dodává: každé – byť jen minimální – vychýlení od zaběhaných pořádků se počítá.
