Minulost i současný smysl židovského svátku Pesach
V těchto dnech křesťané slaví Velikonoce, a židé vlastně také. Ovšem ty své, totiž Pesach, svátek, který připomíná odchod Izraelitů z Egypta, jak je popisuje biblická kniha Exodus. Nad minulostí i současným smyslem Pesachu se zamýšlí Jan Fingerland.
Každý rok se nejpozději začátkem dubna v izraelských a vůbec židovských novinách po celém světě objeví smršť článků, a všechny se točí kolem jednoho tématu. Totiž toho, jak kdysi Izraelité trpěli coby otroci ve starém Egyptě. Případně že se nic takového z hlediska historické vědy nemohlo stát. Ale také jak je důležité to, co se vlastně nestalo, stále připomínat. A samozřejmě také jak o svátečních dnech dobře navařit a jak připravit co nejlepší macesy.
Řeč je samozřejmě o Pesachu, neboli Velikonocích – totiž těch původních, židovských, oné Velké noci, kdy Hospodin prošel Egyptem a vysvobodil izraelské otroky z područí faraóna.
Pesach je v určitém ohledu ten vůbec nejdůležitější svátek židovského roku, protože předznamenává několik nejdůležitějších témat judaismu. Zaprvé je dokladem Boží síly a jeho starosti o jeho lid. Za druhé připomíná vysvobození otroků, proto se také Pesach někdy hebrejsky nazývá „zman cherutejnu“, čas naší svobody. Za třetí krátce po vyjití z Egypta dostali bývalí otroci něco, co z nich udělali opravdu svobodné lidi, totiž zákoník, desatero přikázání. A do čtvrtice byl odchod z Egypta nutný k tomu, aby Izraelité mohli nakonec dorazit do Země zaslíbené.
Uvádíme čtyři důvody, proč je Pesach jako svátek důležitý, ale jistě bychom mohli vyjmenovat řadu dalších. Čtyřka je ale důležité číslo tohoto svátku, včetně oněch čtyř sklenic vína, které je třeba během slavnostního večera postupně vypít. Čtyřka také upomíná na čtyři pramatky Izraele, a vůbec zdůrazňuje úlohu žen, jak pro oslavu svátku, tak i pro vysvobození z Egypta.
Pesach byl pravděpodobně původně zemědělským svátkem, slaví se ostatně vždy při úplňku v polovině měsíce klasů, tedy na jaře. Postupem času byl však opředen mnoha dalšími významy a nabyl na teologické závažnosti. A nejen teologické, ale i psychologické a politické.
Každý Žid má osm svátečních dní prožít jako kdyby byl on sám vysvobozen z Egypta. Každý má také vyprávět příběh vysvobození dětem, aby tuto zvěst předal další generaci, a ne náhodou je oslava Pesachu uzpůsobena dětskému vnímání. A každý je také povinen myslet na ty, kdo ze svého pomyslného Egypta nevyšli. Pesach je tedy dobou, kdy se více myslí na chudé, utiskované nebo jinak potřebné, a je proto obdobím opravdových žní pro nejrůznější dobročinné spolky, které na svou činnost vybírají peníze.
Především ale Pesach zůstává svátkem, který tisíciletí opakovanými rituály připomíná biblickou událost odchodu z Egypta. Četné úkony, jako je zbavení se všeho kvašeného, příprava, macesů, nekvašených chlebů anebo pojídání hořkých bylin, připomínajících otroctví, má každému připomenout okamžik vysvobození. Toho vysvobození, ke kterému sice možná nikdy nedošlo, ale které proto není o nic méně důležité jako důležitá zkušenost pro přítomnost i budoucnost.
