Těžký život rostlin v hlučném světě

Když například vědci měřili hlasitost zpěvu městských slavíků, zjistili že v blízkosti rušných křižovatek zpívají ptáci o poznání hlasitěji než v tichých zákoutích městských parků. Slavíci se snaží městský hluk překřičet. Australské žáby zase posouvají frekvenci svého volání o něco výše. Vyšší hlas je lépe slyšet na pozadí nízkofrekvenčního rámusu automobilové dopravy a nese se na větší vzdálenost. Některá zvířata se hlučným místům vyhýbají. Například netopýři jen neradi loví nad rušnými dopravními tepnami. Jiní tvorové si v hluku libují, protože zahání jejich přirozené nepřátele.

Rostliny nekomunikují zvukem a nemohou se hýbat z místa. A tak se zdá, že na narůstající hluk nebudou nijak reagovat. Jenže stále hlučnější svět působí i na ně. Zprostředkovaně, ale přesto nezanedbatelně. Zástupci flóry – od bylin až po mohutné stromy – jsou závislí na mnoha živočiších. Někteří přenášejí pyl z květu na květ. Jiní transportují semena. Život fauny a flóry je propojen mnoha vzájemnými vazbami a interakcemi. Pokud do nich zasáhne člověkem vytvářený hluk, může se toto předivo fatálně zauzlit.

Jirnice Ipomopsis aggregata|foto: GNU General Public License, verze 1.2, Walter Siegmund

Jak lákavé jsou květy v hlučném prostředí?

Američtí vědci se rozhodli prozkoumat vliv hluku na rostliny. Využili k tomu těžby zemního plynu v oblasti Chřestýšího kaňonu v Novém Mexiku. Kompresory, které vytlačují plyn z podzemních ložisek a ženou jej do potrubí plynovodů, tu běží bez přestávky po celé roky. Kaňon je plný rámusu, ale jiné vlivy se sem nepromítají. Na rozdíl od měst tu není doprava, osvětlení, pohyb lidí. Lze tu vybrat lokality, které se odlišují jen a jen mírou hluku.
V prvním pokusu vědci zjišťovali vliv hluku na opylení rostlin. Vytvořili záhonky umělých květin imitujících sytě rudé květy místní jirnice druhu Ipomopsis aggregata. Každý květ skrýval maličkou nádobku s cukerným roztokem nahrazujícím nektar. Květy v každé lokalitě byly poprášeny náhražkou pylu určité barvy. Vědci tak mohli sledovat, které květy jsou navštěvované a zda opylovači navštěvují více míst.

Kolibřík černobradý|foto: Mdf, GNU General Public License, verze 1.2

Výsledky sledování byly zajímavé. Umělé květy lákaly kolibříky černobradé (Archilochus alexandri). Na hlučných lokalitách sáli kolibříci nektar 5x častěji než na tichých místech a čile tu také přenášeli pyl. Klidným místům se vyhýbali, protože těm dává přednost sojka západní (Aphelocoma californica), jež si ráda pochutná na vejcích nebo mláďatech kolibříků. Jirnice může na hlučných místech díky důkladnému opylení kolibříky prosperovat lépe než v klidných zákoutích.

Sojka západní|foto: Lee Karney, volné dílo

Vliv hluku na šíření semen

Druhý experiment v Chřestýším kaňonu měl za cíl prověřit vliv hluku na šíření semen. Vědci si k tomu vybrali borovici coloradskou (Pinus edulis), jejíž semena uvolněná ze šišek slouží jako potrava mnoha živočichům. Nasbírali borovicová semena a rozházeli je pod 120 stromy na hlučných i tichých místech. Kamerami, které se spustí při zaznamenání pohybu, sledovali po tři dny a tři noci, kdo pod stromy semena sbírá. Při konzumaci semen přistihli myši, veverky, čipmanky, králíky a četné druhy ptactva. Většina z nich si nevybírala, jestli se semeny nakrmí v tichu nebo v rámusu kompresorů. Dva druhy však byly vybíravé. Myši upřednostňovaly hlučné lokality. Naopak, sojky západní se hlučným místům vyhýbaly.

Semena borovice průchod myším trávicím traktem nepřežijí. Na hlučných místech, kde se semeny krmí myši, tak může docházet k likvidaci borovic. Klíčí tu mnohem méně malých stromků a porosty se pomaleji obnovují.

Borovice coloradská - jehličí a šišky|foto: snowpeak, CC BY 2.0

Jinak je tomu u sojek západních. Ty si nasbíraná semena ukládají do skrýší, z kterých si je později vybírají. Pokud sojka skrýš se semeny z nějakého důvodu nevybere, semena vyklíčí a vyrostou z nich nové stromy. V klidných místech upřednostňovaných sojkami se tak může borovice coloradská dočkat výraznější prosperity. Tyto předpoklady potvrdila i inventura malých semenáčků borovice coloradské. Na tichých lokalitách jich rostlo čtyřikrát více než v místech, kde nepřetržitě hřměly kompresory.

Borovice coloradská dosáhne plného vzrůstu až po několika desetiletích. Vliv hluku tak přetrvává na postižených místech dlouhou dobu. Úbytek borovic může zpětně dopadat i na faunu Chřestýšího kaňonu, protože, jak už jsme si řekli, na těchto stromech nejsou existenčně závislé jen myši a sojky, ale mnoho dalších živočichů.