Památná hrušeň v Lidicích připomíná vyhlazení obce nacisty

Za války byl totiž ještě nenápadným proutkem, který až v roce 2001 pamětníci identifikovali jako původní. Od té doby se tu každé jaro setkávají lidé, kteří si připomínají lidickou tragédii.

Příběh lidické hrušně je už téměř legendou. Nacisté při likvidaci Lidic malý stromek zlomili a považovali ho za mrtvý. On ale přežil. Že je to opravdu jedna z původních tří vysazených hrušek potvrzuje přeživší lidická žena osmaosmdesátiletá Milada Cábová. "Ta hrušeň tam opravdu byla, jako dítě ji pamatuju, já jsem se v Lidicích narodila, až do těch osmnácti jsem tam vyrůstala, takže pro mě takovéto svědectví znamená opravdu hodně, když se na ni podívám."

Díla|foto: Jana Káninská

Setkání u hrušně se letos zúčastnilo kolem stovky lidí. Přijeli zblízka i z daleka.

Antonín Nešpor je jako předseda občanského sdružení Lidice hlavním iniciátorem těchto setkání. Narodil se totiž po válce lidické ženě, a tak příběh Lidic je v podstatě i jeho příběhem. A jeho zásluhou se také ví o původu lidické hrušně. Proč se každé jaro setkání u ní opakují? "Protože každý rok tu hrušeň vítáme mezi lidi, do nového jara, někdo si jí třeba ani nevšimne, ale ti lidé, co se shromáždí, si už budou pamatovat, že ta hrušeň tady je. V souvislosti s tím děláme i vernisáž uměleckých děl, které věnovali umělci této hrušni."

V galerii jsou díla od věhlasných umělců, jako byly třeba sestry Válovy, svá dílka sem ale věnují také amatéři, mezi které se počítá i Alena Karfíková. Lidické hrušni věnovala řezbu, jak jinak než z hruškového dřeva. Popisuje, co jí chtěla vyjádřit. "Je to o tom, že ta hrušeň nese kříž těch Lidic, že vyrostla přes to všecko a zelená se dál i přes ten velký kříž, který ty Lidice potkal."

A v tom je vlastně poselství toho nenápadného ovocného stromu, který je němým svědkem lidické tragédie a připomíná ji už 70 let.