Nechtěli nový Černobyl ani Fukušimu. Tak mají muzeum
Filipíny skoncovaly s jadernou energií dříve, než s ní začaly. Výsledkem jejich skoro čtyřicetiletého koketování s jádrem bude dost možná jedno z nejdražších muzeí na světě: téměř dostavěná, plně vybavená jaderná elektrárna.
Ještě ráno jsem byl pevně odhodlán, že tam dojedu. Ale poté, co jsem v 15miliónové metropoli Manila uvázl v dopravní zácpě, ve které se můj vůz pohyboval vpřed zoufale pomalu, jsem byl nakonec rád, že jsem se dostal alespoň na druhý konec města k filipínskému jadernému institutu.
Tam na mě čeká drobná postarší dáma Alumanda Dela Rosa, šéfka institutu. Sedáme si do její kanceláře, z okna se koukám do zahrady na malý výzkumný reaktor. Paní Dela Rosa mi vypráví o místní jaderné elektrárně.
„Definitivní rozhodnutí padlo až v roce 1973, během první světové ropné krize. Prezident se rozhodl, že budeme mít první jadernou elektrárnu,“ říká.
Dokončení elektrárny bylo pokaždé odloženo
Právě k ní jsem chtěl původně dojet. K atomové elektrárně na poloostrově Bataan, vzdálené 80 kilometrů od hlavního města Manily. Že jsem tam nedorazil, prý nevadí. Jak mi řekla paní Dela Rosa, elektrárna je stejně zatím nepřístupná.
„Stavět se začalo v roce 1977. Kvůli havárii americké jaderné elektrárny Three Mile Island se stavba na jeden a půl roku odložila. A pak se znovu stavělo,“ upřesňuje.
Atomovou elektrárnu v Bataanu prý vždycky přibrzďovaly jaderné nehody v zahraničí. „Pak v dubnu roku 1986 přišel Černobyl. Vláda se rozhodla dát bataanský projekt opět k ledu,“ vzpomíná paní Dela Rosa.
Téměř hotovou elektrárnu pak filipínská vláda nechala za velké peníze zakonzervovat. Když v roce 2009 znovu začala uvažovat, že by přece jenom mohla tak drahou investici využít, přišla Fukušima. Definitivní konec.
Nejdražší muzeum na světě
„Vláda dnes podporuje obnovitelné zdroje energie,“ říká Alumanda Dela Rosa. Evidentně jí to radost nedělá. Její úřad, který měl být kontrolorem nad bataanskými reaktory, dnes kontroluje jenom rentgeny v nemocnicích a zářením se zabývá čistě vědecky. Což dokládá i výzkumný reaktor na zahradě.
Filipíny přitom za bataanskou elektrárnu zaplatily více než dvě miliardy dolarů. „Je to docela drahé zařízení, zvlášť když si uvědomíte, že z toho nemáte žádný užitek,“ připouští drobná dáma.
Filipíny však z jaderné elektrárny užitek mít chtějí. I když to nakonec nebude elektřina. Mají to být platící turisté, kteří si brzy budou moci prohlédnout každé zákoutí elektrárny, které by za normálního provozu bylo z pochopitelných důvodů nepřístupné.
Nechci se dopouštět ukvapených závěrů, ale připadá mi, že bataanská jaderná elektrárna za dvě miliardy dolarů je pravděpodobně nejdražším muzeem na světě.
Zvětšit mapu: filipínská jaderná elektrárna se zřejmě stane nejdražším muzeem na světě
