Velké šelmy se vracejí do naší přírody

11. květen 2012

Návrat velkých šelem, mezi které u nás patří medvěd, vlk a rys, do volné přírody, je samozřejmě možný. Otázkou ale je, jestli je žádoucí a jak moc bude komplikovat život lidem, žijícím v jejich sousedství. Více o tomto tématu hovořil zoolog RNDr. Evžen Kůs.

První začaly návraty u rysa ostrovida, to je krásná kočkovitá šelma, která se začala zpětně vysazovat nejen v České republice, ale už daleko dřív třeba ve Francii, ve Švýcarsku, v Německu a v Rakousku. Zajímavé a zároveň potěšující na tom je, že se na tom podíleli čeští zoologové, kdy v zoo v Ostravě vznikla karanténní stanice, kam exportovali ze Slovenska přebytečné rysy a pak je vyváželi do západní Evropy. V mnohých těch zemích se populace uchytily a rysům se tam daří dobře. Nakonec z tohoto transportu pochází i základ rysí populace, která je v České republice.

Kolik rysů u nás nyní žije? Nejsou v některých oblastech přemnožení?
To vám přesně neřeknu, ale ví se, že zhruba od poloviny 90. let minulého století se jejich repatriace, návrat do vlasti, poměrně zdařila a rysů začalo přibývat. Ochránci přírody zajásali, ovšem až do té doby, než znovu nastoupil myslivecký tlak. Přestože je rys chráněný a nesmí se střílet, stále se množí případy pytláctví, a čísla, která zjistili kolegové, jsou svým způsobem děsivá, protože expanze populace se zastavila a dá se říci, že od roku 1998 zase rysů ubývá, právě díky jejich pronásledování. Nenávist myslivců vůči šelmám má nesmírně hluboké kořeny a je těžké to překonat.

Návrat rysů se tedy povedl. Odkud ten první rys pocházel?
Všechno to byli rysi z volné přírody, protože jedině tak jsou schopni se uživit. Kočkovité šelmy se učí lovit od své matky a v zoologické zahradě se to nenaučí.

Rys ostrovid v Národním parku Bavorský les (snímek uživatele Aconcagua)

Pak je tu z velkých šelem vlk, toho se lidé hodně bojí. Kdy ten se začal začleňovat do naší přírody?
Vlci se v naší přírodě sem tam objevili při přechodu česko-slovenské hranice a v Českém lese. To byl takový nezdařený výsadek, kde jednak uteklo několik vlků z jedné minizoo v Bavorském lese, a pak se také povídá, že tehdejší ředitel frankfurtské zoo pan profesor Grzymek tomu pomohl a vypustil tam další vlky ve snaze obohatit přírodu. Ale ti skončili neslavně, protože to byla 70. léta, kdy byl vlk ještě nenáviděný, takže okamžitě nastoupily na německé straně jednotky pohraniční stráže. A ty poslední jedince skolili naši myslivci - poslední rys byl uloven ve Smolově.

Začínají se u nás objevovat vlci z oblasti Beskyd, to jsou mladí jedinci, kteří byli vytlačeni z těch původních prostor na Slovensku. A také z Lužických hor na druhé straně, v bývalé NDR, se vytvořila poměrně slibná populace v bývalém vojenském prostoru.

Takže vlci k nám přišli přirozenou cestou?
Přišli přirozenou cestou, žádná zoo je nevysazovala, to má nepochybně své výhody, protože ani vlky odchované v zajetí nemůžete pustit jen tak do volné přírody – nebojí se totiž člověka, ale ne, že by ho napadali, ale že by se soustředili na nejjednodušší kořist, a to jsou domácí zvířata. Naši farmáři, zemědělci, chovatelé dobytka se už s vlky odnaučili žít, narozdíl od těch na Slovensku.

V jakém stavu je vlčí populace v současné době a nenapáchala zatím nějaké větší škody?
Vlk je velice přizpůsobivý, a pokud nemá dostatek své přirozené kořisti, tak ho samozřejmě láká ovčín s ovcemi v ohradě. Dokonce na jedné pštrosí farmě vlci řádili. V celé Evropě je to tak, že škody chovatelům platí stát, ale pokud se udělají vhodná opatření, pak vlk nemá šanci. Nakonec to dobře vědí na Slovensku, tam s vlky stále žijí - samozřejmě, že s nimi bojují, protože je to šelma nesmírně vynalézavá, inteligentní.

Stejně tak je to i s medvědy, i o těch existuje dost příběhů – kdy je medvěd zastřelen, kdy ho najdou, jak se hrabe v popelnicích atd. Jak to s medvědem vypadá u nás?
Asi dva nebo tři medvědi se usídlili v Beskydech. S těmi medvědy je to trochu složitější. Zatímco vlk a rys se člověku vyhnou a rozzuří maximálně tak ty myslivce, pokud se nám podaří potkat třeba medvědici s mláďaty, jedná se o zvíře, které má obrovskou sílu a je nebezpečné, prostě v tom leknutí se může stát, že zaútočí. Stává se to po celém světě, kde medvědi žijí, protože jsou lekaví a zároveň jsou choleričtí. Takže s těmi už je to problém, potřebují odlehlé lesy, dnes když do těch lesů chodí sběrači, turisti, je pro ně problém takový domov najít. Medvědi jsou inteligentní, přizpůsobivý, a tím, že jsou všežravci, stahují se k lidským obydlím, hledají v popelnicích, to jsou příběhy známé z amerických rezervací, dnes už i slovenských turistických center, kde se musejí dělat kontejnery, aby ti medvědi si nezvykli. No a pokud se stane, toho medvěda odvezou a on se tam vrátí, nezbývá nic jiného než ho potom utratit, protože takový medvěd může být nebezpečný. S těmi medvědy už je to složitější, protože těch neporušených lesních celků ubývá.

Medvěd hnědý brtník

Víme, kolik medvědů žije u nás, případně v našich okolních zemích?
Odhady se velice liší – u nás to jsou zřejmě jen ti tři medvědi, kteří se v beskydech usídlili, oni jsou navíc samotáři, nevytvářejí žádné smečky. Na Slovensku je to několik stovek, a ty údaje se liší. Ochránci přírody uvádějí nižší, myslivci zase vyšší, s tím, že je populace přemnožená e je potřeba medvědy střílet. Tak je to třeba i v Polsku, a je zajímavé, že k šelmám mají negativní vztah třeba i Skandinávské země, které si na ochranu přírody potrpí. Nedávno se na norské území dostala smečka 5 vlků a vláda nařídila její odstřel.

Tato zvířata tedy potřebují ochránce přírody.
Oni mají zákonnou ochranu, teď jde o to vynutit si, aby to lidé dodržovali. Pokud se nějaký lovec chlubí, že má doma tři kůže zvířete, které je chráněno, měl by být „po zásluze“ potrestán. Ale k tomu je třeba veřejné mínění, takže ochránci přírody se snaží v Beskydech, tzv. vlčí hlídky, aby se tam místní VIP lovci neudělali hon na vlky, samozřejmě je to složité, často jsou to lidé, kteří mají dobré postavení. Ale jde o veřejné mínění, jako třeba když vysazovali před dvaceti lety zpátky do Yellowstonského národního parku, farmáři a myslivci s tím hrubě nesouhlasili, nakonec se ochráncům přírody podařilo dokázat, a veřejnost se s tím ztotožnila, že ti vlci tam patří a dnes je to v rovnováze. Samozřejmě, že je to důležité.

autor: Dagmar Jáňová
Spustit audio