SvětOběžník: Čínsko-turecké námluvy

Erdoganova návštěva, která se konala v první polovině dubna, je považována za jakousi třešničku na dortu prohlubujících se kontaktů mezi Čínou a Tureckem. Ty v posledních dvou letech provázela právě i zvyšující se frekvence vzájemných návštěv různých představitelů obou zemí. V únoru například do Turecka zavítal čínský viceprezident Si Ťin-pching.

To společné

Ačkoliv se Čína a Turecko na první pohled jeví jako poměrně rozdílné země, opak je pravdou. V současnosti je spojuje hlavně podobná politicko-společenská zkušenost a hledání jakési vlastní cesty v otázkách mezinárodních vztahů.

Ne vždy ale byly Turecko a Čína na stejné lodi. „Aktuální turecko-čínské vztahy jsou lepší než kdy byly,“ říká sinolog Ondřej Klimeš a pokračuje, „ když si vezmeme posledních 60 let existence ČLR, tak zjistíme, že vztahy mezi oběma zeměmi začaly špatně.“ Ondřej Klimeš naráží na první studenoválečný konflikt, válku v Koreji v letech 1950-1953, v níž Turecko bojovalo na straně jednotek NATO proti severokorejský režim podporující Číně. „Z historických dokladů víme, že se turečtí vojáci osobně setkali s čínskými jednotkami,“ dodává Ondřej Klimeš. V roce 1953 se pak Turecko stalo plnoprávných členem Severoatlantické aliance.

Modrá mešita|foto: Martin Dorazín

Velký posun…

Z korejského bojiště do současnosti ušly obě země opravdu velký kus cesty a jak už bylo naznačeno v úvodu, zdá se, že ta další cesta bude možná společná. „Obě země si vzájemně mohou být nesmírně prospěšné, obě se nacházejí v podobném postavení – jsou to nastupující globální mocnosti, které začínají překračovat svůj regionální rámec, jsou to silné ekonomiky, které rychle rostou a v neposlední řade je také spojuje i jisté problematické politické zřízení,“ vyjmenovává další styčné body mezi Tureckem a Čínou Ondřej Klimeš.

… a malý ústupek

Dopravní zácpy se obyvatelé Pekingu snaží řešit na kolech|foto: Robert Mikoláš

Erdoganova návštěva měla ale ještě jeden zajímavý rozměr. K jeho objasnění se musíme vrátit do roku 2009, kdy čínskou provincií Sin-ťiang otřásly protesty tamního ujgurského obyvatelstva, které čínská vláda násilně potlačila.

Ujgurové jsou muslimové turkického původu, etničtí příbuzní Turků a právě turecký premiér Erdogan se před třemi lety stal jedním z nejhlasitějších kritiků tehdejšího čínského zásahu v Sin-ťiangu.

Při své dubnové návštěvě proto symbolicky jako první místo v Číně nenavštívil Peking, ale sin-ťiangskou metropoli Urumči. Jenže zatímco někteří komentátoři toto vnímají jako pozitivní signál se strany čínské vlády, jiní upozorňují na to, že Erdoganovo setkání s Ujgury mělo jen symbolický charakter a že zpochybňování čínské národnostní politiky, nyní není v tureckém zájmu.

Celý rozhovor s Ondřejem Klimešem o čínsko-tureckých vztazích i o návštěvě premiéra Erdogana v Urumči si můžete poslechnout zde: