Nenaleťte lichvářům, když si potřebujete půjčit peníze
V době, kdy lidé mívají čím dál hlouběji do kapsy, se to všude kolem nás hemží nabídkami na různé druhy finančních půjček. Proto jsme se zaměřili na to, jak nenaletět podvodníkům a neupsat – jak se říká – svou duši ďáblu. Poradila nám Marcela Reichelová, předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů Moravskoslezského kraje.
Často se zdůrazňuje, že si smlouvu musíme především pořádně přečíst. Jaké formulace v textu smlouvy by nám měly naznačit, že se jedná o nevýhodnou nebo vyloženě podvodnou půjčku?
„Musíme zkrátka číst, číst, číst. Při podrobném zkoumání smlouvy se například zjistí, že společnost nenabízí půjčku, ale že bychom se zavázali vyhledávat klienty, kteří by mohli mít zájem uzavřít se subjektem smlouvu o půjčce. Zejména slovo VYHLEDÁVAT, na to musíme dát pozor, jestli se tam neobjevuje.“
Jaké finty používají poskytovatelé takových půjček, když chtějí klienta natlačit do něčeho nevýhodného? Co bývá typické pro jejich chování?
„Usmívají se, jsou velmi vstřícní, ochotní přijet kamkoliv, kde si domluvíte schůzku. A taky vyžadují okamžitou platbu takzvané vratné zálohy. To znamená, že při podpisu smlouvy na vás hned tlačí, abyste zaplatili.
Spotřebitel pak podpisem stvrzuje svůj souhlas s různými pokutami, například za opomenutí sdělení finanční situace, nebo s jinými náklady. Nebo má společnost taky právo tuto zálohu si ponechat – například za nadstandardní službu, kterou je právě osobní schůzka s klientem.“
Velmi často se podvodníci rekrutují z řad nebankovních společností. Jak může klient rozlišit seriózní nebankovní společnost od těch ostatních?
„Vybírání je složité. Dá se říci, že nebankovní společnosti jsou vždy rizikovější. Od ledna loňského roku začala platit novela zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovateli úvěru například nařizuje, aby svoje klienty přehledně a srozumitelně informoval o všech podmínkách a rizicích tohoto úvěru nebo o rizicích, která mohou být s úvěrem spojená.
Spotřebitel má také právo obdržet před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru kopii návrhu, aby si ji mohl doma v klidu a podrobně prostudovat. To by pro něj mělo být vodítkem, aby se správně zorientoval. A také by měl – což zdůrazňuji – posoudit, zda nabízený úvěr odpovídá jeho potřebám a finančním možnostem.“
Jak poznáme, že se nejedná o půjčku, ale už vyloženě o lichvu? Je to dáno nějakou hranicí výše úroku?
„Žádný právní předpis přesně nedefinuje, kdy už se o lichvu jedná. Právě hodnota RPSN, tedy roční procentní sazby nákladů, bývá velkým problémem při půjčkách od nebankovních subjektů.
Platí tedy to, co jsme si řekli na začátku: vše pořádně číst, jak smlouvu, tak všeobecné podmínky. Aby se pak spotřebitel nedivil, až mu věřitelé začnou chodit vymáhat splátky ne měsíčně, ale například týdně.“
