Vzácné mládě gibona se pěkně vybarvuje
Jedním z významných chovatelských úspěchů ostravské zoologické zahrady v loňském roce bylo narození mláděte vzácného gibona bělolícího. Mládě prospívá velmi dobře, zatím ale stále nevíme, jestli je to holka nebo kluk.
Mládě se narodilo 26. května loňského roku jako historicky první mládě gibona bělolícího v Zoo Ostrava. Jednalo se i o první mládě samičky Sulu (12), u níž jsme si tak nebyli jisti, zda se jako prvorodička bude o své mládě umět postarat. Stejně jako u ostatních ohrožených druhů zvířat není při odchovu žádoucí jakýkoli nepřirozený zásah ze strany člověka. Naše obavy však byly zbytečné. Sulu své mateřské povinnosti zvládá od začátku skvěle a mládě se má čile k světu. U výchovy asistuje i jeho otec, sameček Rascal (17).
Určení pohlaví mláďat tohoto druhu je poněkud komplikované. U gibona bělolícího je totiž nápadná pohlavní dvojtvárnost – samec má srst zbarvenou černě s bílými licousy, samice je žluto-hnědá. Mláďata gibonů obojího pohlaví se rodí zbarvená světle, s růžovým obličejem a končetinami. Během prvního měsíce mláděti obličej a končetiny ztmavnou, okolo půl roku věku se jeho srst postupně zbarvuje do černa a teprve okolo 6-7 let začínají samičky světlat a samci už zůstávají černí. Z tohoto důvodu tedy není vůbec jednoduché určit během prvních let života pohlaví mláďat. Vzhledem k tomu, že nechceme zbytečně zasahovat do zatím úspěšně probíhajícího odchovu a zvířata stresovat chytáním kvůli přímé kontrole pohlaví, stále není jasné, zda se jedná o samičku nebo o samce.
V současné době už u mláděte nastala postupná proměna barvy srsti ze světle hnědé na šedou až černou. Takto zbarvené zůstane tedy dalších několik let. Doba změny zbarvení srsti samiček zpět na světle hnědou ale může být i delší, protože u tohoto druhu primáta, který žije v rodinných skupinách (matka, otec a jejich potomci do určitého věku), je barevná změna srsti mladé samičky hormonálně blokována přítomností matky, takže se vybarvuje do svého typicky světle hnědého zbarvení až po odchodu z rodné skupiny. Naše Sulu se např. vybarvila až v 9. roce života.
Giboní rodinka obývá v ostravské zoo pavilon opic, který však patří k chovatelsky již zastaralým a nevyhovujícím stavbám. Postupně se tak snažíme pro jejich obyvatele budovat nová moderní chovatelská zařízení, která odpovídají přísným kritériím pro chov zvířat v lidské péči. Z tohoto pavilonu se v minulých letech již podařilo přestěhovat skupinu hulmanů posvátných do rozlehlého přírodního výběhu v expozici Čitván. Každým okamžikem by měla začít i výstavba Pavilonu evoluce, kde svůj nový domov najdou šimpanzi a kočkodani Dianini. Nového bydlení se dočkají rovněž naši giboni, konkrétně na jednom z ostrůvků, který vzniká v rámci rekonstrukce a úpravy rybníka za výběhem slonů. Na vytvoření nové ubikace mohou přispět i sami návštěvníci ostravské zoo prostřednictvím veřejné sbírky. Děkujeme!
Gibon bělolící (Nomascus leucogenys) patří k nejvzácnějším druhům gibonů ve volné přírodě a je vůbec nejvzácnějším gibonem chovaným v lidské péči. Obývá ostrůvkovitě a velmi vzácně tropické stálezelené lesy jihovýchodní Asie. O jeho životě ve volné přírodě je známo jen málo. Žije v rodinných skupinách. Své teritorium označuje voláním, které je zesilováno malý hrdelním vakem. V Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako kriticky ohrožený druh (Critically endangered). V evropských zoologických zahradách pro něj existuje záchranný program (European Endangered Breeding Programmes EEP), do kterého je zapojena také ostravská zoo.
