Jak to začalo – rozhlasovým archivem do roku 1923

18. květen 2017

S datem, při kterém si všichni současní, bývalí (a možná i budoucí) rozhlasáci připomínají události z legendárního stanu v pražských Kbelích, tedy s datem 18. května, nás kroky vedou neomylně do rozhlasového archivu. A s ním se vydáme do pražských Kbel v čase první poloviny 20. let minulého století, mezi první hlasatele a účinkující československého rozhlasu.

Rozhlasový archiv v nás může účinně – s pomocí dobových fotografií a zvukových záznamů – evokovat, co se odehrálo onoho 18. května roku 1923 odehrálo. Zvukové záznamy vysílání se před 94 lety pochopitelně nepořizovaly. Vše se vysílalo naživo. Přesto si však můžeme poslechnout, jak asi ono první hlášení hlasatelky Emilie Tučkové znělo. Rekonstrukci natočili rozhlasoví pracovníci při 45. výročí vysílání v roce 1968.

Z kbelského stanu: v popředí Emilie Tučková (1923)

Poněkud neostrá fotografie dokumentuje autentickou podobu vysílání z kbelského stanu. Snímek pochází z roku 1923 a jsou na něm zachyceni: hlasatelka Emilie Tučková, klavírista Duda, klarinetista Komorous… a poslední pán je patrně cellista František Voženílek. O podobně prvního vysílacího dne píší dějiny Od mikrofonu k posluchačům: „Program prvního vysílacího dne zajišťovali pod vedením ing. Eduarda Svobody členové orchestru bia Sanssouci: houslista Josef Hašek, kornetista Emil Čermák a cellista František Voženílek, který zahrál Sicilianu z opery Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho. Sólisty doprovázel na klavír prof. Karel Sergej Duda, bývalý profesor carské konzervatoře v Kyjevě. V programu vystoupila také operní pěvkyně Růžena Topinková, která zazpívala Malátovy písně."

Zájemcům o hlasový projev paní Emilie Tučkové-Kočové můžeme nabídnout nahrávku z roku 1968, kdy paní Kočová, už v pokročilém věku, vzpomínala na okolnosti, jež ji přivedly před rozhlasový mikrofon. Paní Emilie Tučková-Kočová však svou kariéru hlasatelky brzy ukončila. Provdala se totiž a její muž si nepřál, aby nadále před mikrofonem vystupovala.

1. profesionální hlasatel Adolf Dobrovolný

Prvním skutečně profesionálním hlasatelem pražského Radiojournalu byl Adolf Dobrovolný.
Adolf Dobrovolný (1869–1934) Od roku 1888 herec a později i divadelní režisér, v letech 1924–1931 první profesionální hlasatel, recitátor a průvodce programem Radiojournalu, v letech 1931–1934 pracoval v programovém provozu. Kromě hlasatelské profese účinkoval v prvních literárních pořadech rozhlasu, které sám vybíral a připravoval. Uváděl přímé přenosy z koncertů, divadel a ze slavnostních událostí. Podílel se také na prvním sportovním přenosu, když v roce 1924 líčil do mikrofonu podle telefonického popisu z místa utkání průběh boxerského zápasu (tento přenos je některými rozhlasovými teoretiky považován za první sportovní reportáž). Byl velmi oblíbený u posluchačů a pro svůj otcovský a laskavý způsob mluvy byl dáván za vzor jako hlasatel i v zahraničí. Byl mistrem výslovnosti a jazykové čistoty, již během svého divadelního působení byl vyhlášený recitátor. Formou svých vstupů do přímých přenosů a komentováním ovlivnil i rozvoj rozhlasových publicistických žánrů.
(Z knihy Od mikrofonu k posluchačům)

František Havel - v pořadí druhý profesionální hlasatel pražského Radiojournalu. Havel byl původní profesí také herec, a tak není divu, že k jeho povinnostem patřila vedle činnosti hlasatelské i recitace a umělecká četba. Být hlasatelem v oněch dobách ovšem nepředstavovalo pouze práci za mikrofonem v potemnělém studiu. Hlasatelé se stále častěji dostávali do situací, kdy byli nuceni popisovat dění, jehož byli svědkem v exteriéru… stávali se z nich postupně reportéři. Prvním průkopníkem reportážního popisu byl právě František Havel.
Hlas Františka Havla si ovšem můžeme poslechnout také až z mnohem pozdějšího záznamu, na kterém je zachycen jako už hodně starý pamětník rozhlasových začátků. Jeho vzpomínka byla natočena v roce 1963, kdy bylo Fr. Havlovi 87 let.

2. profesionální hlasatel František Havel

A konečně další osobností předválečného hlasatelství v Československém rozhlase se stala paní Zdeňka Walló. Studovala původně operní zpěv na pražské konzervatoři. Do Československého rozhlasu byla přijata v roce 1934 jako cizojazyčná korespondentka a výpomocná hlasatelka zahraničního vysílání. Pro své schopnosti se však stala druhou stálou ženskou hlasatelkou po Emilii Tučkové – Kočové. Ale zatímco paní Kočová, jak jsme si řekli, opustila hlasatelnu proto, že se vdala a její manžel si nepřál, aby nadále hlásila, osud Zdeňky Walló byl odlišný a mnohem krutější. 21. 3. 1939 byla (na základě výnosu Ministerstva dopravy a spojů) z rasových důvodů z rozhlasu propuštěna. Na počátku 40. let zahynula kdesi v jednom z koncentračních táborů. Ukázky z autentických hlášení paní Walló z poloviny 30. let se uchovaly na gramofonové desce.

Hlasatelka Zdeňka Walló (30.léta)

Historie rozhlasového vysílání na našem území je mnohem rozsáhlejší a pestřejší, nežli bylo možno v tuto chvíli naznačit.
Kompletní dějiny prvních 80 let působení rozhlasu v našich zemích zachycuje již zmíněná publikace Od mikrofonu k posluchačům, která vznikla pod vedením šéfky rozhlasového archivu Evy Ješutové.

Spustit audio