Jak lišajové pátrají po nektaru
Motýli lišajové jsou první známí opylovači, kteří se řídí vlhkostí. Podle jejího gradientu poznají, zda je v nějakém květu dost nektaru na to, aby jim stál za návštěvu.
Kvetoucí rostliny vznikly asi před 140 miliony let a dnes k sobě lákají opylovače mnoha různými způsoby. Jeden zcela nový nyní objevili biologové z Arizonské univerzity, kteří zkoumali motýly z čeledi lišajovití (Sphingidae). Nejhojnějším severoamerickým lišajem je druh Hyles lineata, který nemá české jméno. Stejně jako jiní lišajové má proudnicovitý tvar těla a dlouhý sosák, kterým saje nektar z květů. Ne však ledajakých: oblíbenou rostlinou lišajů je bíle až růžově kvetoucí pupalka Oenothera cespitosa. Pozorování také naznačují, že lišajové dobře vědí, který květ obsahuje velké množství nektaru.
Neřídí se přitom „tradičními“ lákadly jako je barva květu či jeho vůně, ale vlhkostí, která se odpařuje z nektaru (který je obvykle bez pachu). Nepatrné rozdíly ve vlhkosti lišajovi napoví, jestli květ vůbec stojí za návštěvu. Je to vůbec první známý případ, kdy se nějaký opylovač orientuje podle vlhkostního gradientu. Lišajům tento systém šetří podstatné množství energie, která by jinak padla na poletování mezi květy při hledání nektaru.
Zdroj: University of Arizona
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.