Po stopách zmizelého života

4. červen 2012

Paleobiologie zkoumá fosilizované zbytky organismů a snaží se o rekonstrukci vývoje života a podmínek jeho existence. Jakých metod k průzkumu sedimentů, v nichž se zbytky organismů nacházejí, badatelé využívají, vysvětlil kurátor paleobotanických sbírek Národního muzea Mgr. Milan Libertín.

Jsou dva způsoby datování sedimentů a samozřejmě zkamenělin, které jsou v těch sedimentech uloženy. To jedno datování je absolutní, to provádí na základě měření poločasu rozpadu geochemici, a víceméně se jím zjistí s určitou tolerancí přesnosti stáří nějakého význačného sedimentu. Většinou se provádí na krystalech zirkonu apod.

Můžete uvést nějaký příklad této metody?
V Českém masívu se v karbonských pánvích středních Čech nachází poloha tufů, což je sopečný popel, takzvaná bělka. Tato bělka byla několikrát datovaná různými metodami a z poslední doby pochází datace zhruba 309 milionů let – a ta byla právě na minerálech zirkonu.

Jaký zajímavý organismus jste tam objevili?
V této lokalitě, jedná se o Ovčín na rozhraní středních a západních Čech, jsme objevili celé rostlinné společenstvo, které obsahovalo 24 druhů, což je diverzita, která je podobná třeba dnešnímu tropickému pralesu. Za 6 let výzkumu jsme tam vykopali 100 m2. K těm opravdu zajímavým nálezům počítáme vážku rodu Meganeura, což je jeden z největším zástupců hmyzu vůbec na naší planetě. Našla se tam pouze křídla, rozpětí těch křídel bylo kolem 45 cm, takže se jednalo o opravdu velkého jedince.

Logo

Mluvil jste o dvou metodách, teď jsme si popsali první z nich. Která je ta druhá?
Tou druhou metodou je tzv. relativní datování času. To je založeno na tom, že v každém období máme zkameněliny jedinečné, že se nevyskytnou dva stejné druhy v rámci daného stupně vývoje. Na základě nálezů nějakých živočišných nebo rostlinných druhů, anebo na základě nálezu nějakého celého společenstva, se soubor sedimentů určitým způsobem rozdělí do částí, těm říkáme biozóny. A na základě těchto biozón jsme schopni určit relativní stáří vrstvy, sestavit si jakousi škálu.

Zeptám se na nějaký příklad zajímavého objevu - co jste v těch vrstvách našli?
Biozóny, které jsou poměrně dobře datované v případě Českého masívu, tvoří graptolitové fauny. Graptoliti, to jsou živočichové ze staršího paleozoika. Jedná se o polostrunatce, jejich fosilie vypadají jako takové lupínkové pilky a na základě výskytu těchto živočichů existuje tak přesné datování, že je přesnější než to absolutní.

Hovořil jste o strunatcích a siluru, můžete říci jak přesně je starý tento nález?
To období siluru je staré zhruba 410 miliónů let. A právě po období toho siluru byly graptolitové fauny natolik diverzifikované, že je možné téměř po 10 tisících letech ten horninový soubor silurského stáří rozčlenit.

Setkání příbuzných po více než 300 milionech let: paleontologická lokalita Ovčín u Radnic na Rokycansku

Zdá se, že v rámci paleontologie toho nemůže být tolik nového objeveno. Co je vaším hnacím motorem, kde a co všechno lze ještě objevit?
Já myslím, že v každém oboru je pořád ještě co objevovat. U nás v Čechách je to samozřejmě trochu horší, protože skončila těžba černého uhlí, v současné době se těží pouze na Ostravsku. U veškerých výkopů, které se u nás provádí, musíme odkrýt nejprve tu nejsvrchnější část, pod kterou jsou teprve ty fosiliferní polohy. V současné době se soustředíme i na zahraniční výzkumy. V loňském roce jsem se s kolegy zúčastnil výzkumu v severní Číně na hranicích s Mongolskem. Ta lokalita se nachází u městečka Wuda, tam se stala podobná událost jako u nás v lokalitě Ovčín, zhruba ve spodním permu, to znamená že asi před 290 miliony lety - došlo tam k výbuchu sopky. Sopečný popel tam opět pokryl celou oblast a pohřbil tam tehdejší rostlinné společenstvo. To rostlinné společenstvo je mnohem chudší než u nás ve Středních Čechách. To souvisí s několika věcmi. V období permu už nastupovala aridizace, protože se spojily kontinenty v jeden velký megakontinent. Docházelo tam k rozvoji pouští a polopouští, s tím souvisel fakt, že se rostliny musejí nějakým způsobem specializovat a že docházelo k úbytku druhů.

Říkáte, že to byl pro vás, paleontology velký zážitek, ten popel zakonzervoval všechno velice pečlivě. Co vás tam nejvíce zaujalo?
Pro mě osobně bylo zajímavé srovnání mezi dvěma biotopy, i když samozřejmě ten objevený v severní Číně je mladší. Nejzajímavější bylo, že rostlinné elementy, které se u nás vyskytovaly ve svrchním karbonu, byly u nás ve spodním permu už vymřelé, ale v severní Číně se pořád ještě vyskytovaly. Další takovou zajímavostí je, že při sopečném výbuchu tam byly pohřbeny jak rostliny, tak i živočichové. Našli jsme tam zajímavost, byl to ocasní jedový trn škopiona, byl dobře zachovaný, ten štír zahynul také při té sopečné erupci.

Logo

Čili štír žil už v této době...
Ano, pavoukovci byli jedni z prvních živočichů, kteří vystoupili na souš společně s rostlinami, takže ti nejstarší jsou ze suchozemského prostředí známí už ze svrchního siluru. V období permu nebo karbonu byli pavoukovci už poměrně diverzifikovaní v suchozemských prostředích. Já si myslím, že doby minulé jsou natolik odlišné od současnosti a živočichové a rostliny se často liší od současných i po morfologické stránce. Největší zajímavostí paleontologie je, že my vlastně ze záhad děláme běžné poznatky a snažíme se přírodu přiblížit lidem.

autor: Dagmar Jáňová
Spustit audio