Megafaunu vyhubil hlad

Před 50 000 až 45 000 lety ztratila Austrálie svou megafaunu. Nenávratně zmizel například půltunový vačnatec Palorchestes azael, který se podobal obřím pozemním lenochodům. Stejný osud měl i vombat velikosti nosorožce Diprotodon, gigantická koala Phascolarctos stirtoni či nelétavý pták Genyornis newtoni. V té době se neodehrála žádná dramatická změna klimatu, zato však na kontinent přišli první lidé. Předpokládá se, že vymření megafauny s ním souvisí, ale otázkou je, jaké mechanismy se na něm podílely.

Ztráta velkých býložravců vědcům z Coloradské univerzity v Boulderu signalizovala, že důležitou roli mohla hrát změna ekosystému. Vystopovat ji bylo mimořádně obtížné – v suchém podnebí Austrálie se obvykle nedochová ani rostlinný pyl ani kosti. Vědci se proto zaměřili na nejčastěji nacházené fosilie, kterými jsou skořápky vajec velkých nelétavých ptáků a zuby vačnatců. Analýzou izotopového složení tohoto materiálu se jim podařilo rekonstruovat stravu, kterou se v průběhu 140 000 let živily tři druh zvířat: vymřelý nelétavý pták Genyornis, žijící pštros emu (Dromaius novaehollandiae) a rovněž žijící vačnatec vombat.

Z výsledků vědci vyčetli ekologickou změnu, která zásadně ovlivnila dostupnost potravy. Před více než 50 000 lety se zvířata živila pestrou stravou, jakou nacházela v prostředí s proměnlivou vlhkostí. V době před 50 000 až 45 000 lety však už plně závisela na stromech a keřích. Oportunističtí emuové, kteří snědí prakticky vše na co přijdou, se dokázali adaptovat. Ptáci genyornisové, kteří byli specializovanějšími strávniky, to nezvládli a vyhynuli. Závěry studie odpovídají teorii, podle které systematické vypalování půdy prvními Australany způsobilo trvalou změnu krajiny a celého ekosystému. Někdejší savany s výživnými stromy a keři nahradilo dnešní pouštní prostředí.

Zdroj: American Geosciences Institute, EARTH